pondělí 5. listopadu 2012

Farmstay v Nishiki

Zdravím. Po poměrně dlouhé odmlce jsem si konečne našel chuť, motivaci a čas napsat neco na blog. Také je to způsob, jak zde ventilovat svoje dojmy v češtině, což se mi zde moc nepoštěstí. Za poslední měsíc se toho poměrně dost událo (nicméně nic zásadniho), ale o tom zase v jiných příspěvcích. Dnešni příspěvek bych chtěl věnovat svému nejnovějšímu zážitku, který mně opravdu zpříjemnil zdejší poněkud nudné víkendy. Jednalo se o dvoudenní pobyt na farmě v oblasti Nišiki poblíž jezera Tazawa a města Kakunodate(viz. starší článek).



Abych byl upřímný, z celého pobytu jsem nebyl nijak extra nadšený, ale bral jsem to jako dobrou možnost poznat zase jednou Japonsko z trochu jiného pohledu a navic jsem potřeboval trochu oddych od neustálého strávení času na kampusu. Nicméně, uz když jsme vyjížděli, tak nám počasí nebylo moc nakloněno...pršelo (jako už asi poslední 2 týdny - Akitský podzim). Ale řekl jsem si, že to snad bude v pohodě. Po nabrání studentů z Akitské Univerzity jsme vyrazili. Cesta byla poněkud nudná a navíc neznámý kolega vedle mě byl trochu robustnější figury, což na komfortu vůbec nepřidávalo. Ale přezit se to dalo a po krátke zastávce v Kakunodate v obchodě se sojovými omáčkami a pastami miso jsme pokračovali na místo určeni. Tam jsme se rozdělili do skupin a naše host-mothers si nás odvezli do našich nastávajících příbytku.

Jak se ukázalo, domov naší babičky Keiko(jak nás upozornila, abychom jí říkali) nebyl žádná malinká chatrč, ale pořádny kus půdy s 3 budovami. Později jsem zjistil, ze se znovu jedná o projekt Green Note, jehož cílem je propagace turismu v Akitě. Hlavní budova, která byla pojmenovana Taisandó, ve které jsme přespávali, byla zařízena v tradičním japonském stylu s tatami na podlaze a s ohništěm v místnosti (nezapaloval se v neě oheň, ale dávali se tam jen rozžhavené uhlíky). Po krátké aklimatizaci a uloženi věcí jsme se přesunuli do budovy, která připomínala něco mezi polní kuchyní a skladištěm. Naše skupina sestávala z 8 lidí - mě, 2 kamarádek z AIU (Číňanka a Taiwanka),a pak Číňan, Vietnamec, Malajka, Taiwanka a pracovnice z centra zahraničních studií na Akita University.



Tam se nas babička ujala a pustili jsme se do práce. Jelikož venku stále pršelo, pustili jsme se do přebírání fazoli (červených, bílých, černých....abych byl upřímný, ani jsem nevěděl, že je tolik druhů :) ). Jako pěkne zpestření této činnosti se tam čas od času objevil kocour, kterého si všichni uživali jako přerostle plyšové hračky. Jediný problém byl, že kocour toto nadšení nesdílel. Ačkoliv bylo cílem této aktivity přivést nás k rozhovoru a trochu se poznat, prvni půlhodina byla....strašná. Ticho, že bylo i špendlík slyset spadnout. Naštěstí se to díky slečně Miyazaki z Akita University a mým stupidním otázkam trochu rozproudilo a dali jsme se do řeci. Po ochutnávání moči, což je tradiční sladkost z rýže plněná sladkou fazolovou pastou  následovala vycházka do jednoho parku, abychom se podívali na listy barvící se do červena.





Jedna z věcí, kterou jsem byl velice, avšak příjemně překvapen, byl náš společný jazyk. Už jsem jaksi tradičně předpokládal, že budou všichni jako zahraniční studenti na AIU a nebudou schopni plácnout japonsky ani dobrý den. Opak byl pravdou. Sice jejich japonština nebyla dokonalá, ale byla dost dobrá na to, abychom si popovídali a vzájmně se dorozumněli. Takže k mému potěšení jsme strávili celý víkend povídáním v japonštině :)

Po přebírání fazolí, kdy jsem si doslovně připadal jako Popelka, a menší vycházce, jsme se vrhli na přípravu večeře. Její součástí byla příprava kiri tampo, což je v podstatě rýže na špejli. Popravdě ani nevím, co všechno bylo součástí večeře, bylo toho prostě spousta - pečená ryba, miso, smažena jablka, polévka nabe (něco na způsob zeleninové polévky), zelenina v tempuře, losos v majonéze a spousta dalších věcí (včetně kaštanů, které jsme sami loupali). Prostě a jednoduše to bylo vynikající :) Všichni to také dali najevo tím, že pěkně poděkovali a nebyli se vůbec schopní hýbat. Po odpočinku, sprše a nachystání postelí už nás čekal zasloužený odpočinek.


Je tu jen jedna věc, kterou byste asi měli vědět o japonských domech. Ať už jsou sebevíc malebné, Japonci dříve nejspíš neslyšeli o tepelné izolaci. To ma za následek jednu jednoduchou vecě- v domech je v zimních nocích docela zima. Naštěstí Japonci jsou chytré hlavičky a mají pořádně tlusté a teplé peřiny :)

Druhý den ráno nás čekalo další královské jídlo :)  Potž už jen menší uklízení, umývání nádobí a cesta na závěrečné setkání. To sestávalo z jakéhosi rautu, na který jednotlivé skupiny (kterých bylo asi 7) připravily jídlo. Po vydatném obědě, ke kterému zase patřilo nabe (osobně si myslím, že to tu v zimě jedí pořád a ani se nedivím) si každá ze skupin připravila svoje shnutí pobytu. Na mě připadla úloha překládat naši úžasnou prezentaci do angličtiny a navíc napsat japonsky plakat o tom, co jsme dělali.

Suma sumárum, celý tento víkend byl velice vydařený a taky se jednalo o skvělou zkušenost, co se týká poznávání japonského způsobu života a také potkáváná nových lidí. Jediný problém tohoto výletu byl návrat do každodenní reality. Ten byl asi nejtěžší :(
Pokud vyjde čas, pokusim se příští týden napsat o mém plánovaném výletu do Nikko :)

Žádné komentáře:

Okomentovat