Farmstay v Nishiki

Zdravím. Po poměrně dlouhé odmlce jsem si konečne našel chuť, motivaci a čas napsat neco na blog. Také je to způsob, jak zde ventilovat svoje dojmy v češtině, což se mi zde moc nepoštěstí. Za poslední měsíc se toho poměrně dost událo (nicméně nic zásadniho), ale o tom zase v jiných příspěvcích. Dnešni příspěvek bych chtěl věnovat svému nejnovějšímu zážitku, který mně opravdu zpříjemnil zdejší poněkud nudné víkendy. Jednalo se o dvoudenní pobyt na farmě v oblasti Nišiki poblíž jezera Tazawa a města Kakunodate(viz. starší článek).

Yuzawa a vesnice Wakahake

V rámci své snahy o poznáváni Japonska a, pokud možno, tak také Akity,  jsem se rozhodl se upsat na další víkendový výlet. Oproti předchozím výletům se tento ale v jednom ohledu lišil - nebyl organizovaný školou, ale zprostředkoval ho Takuya - kamarád z druháku. Jednalo se o výlet do města Yuzawa, které se nachází blízko Yokote, na jihu prefektury Akita. Kromě toho byla naší zastávkou i vesnice Wakahake. Jednalo se o program Green Note, ktery je zaměřen na podporu turismu v Akitě a snaží se ukázat Japoncům, že i takový zapadákov jako Akita, dokáže být zajímavý.

Dobrovolnictví v prefektuře Miyagi

V rámci touhy objevovat Japonsko jsem se zapsal v září na dobrovolnícký výlet do prefektury Mijagi do města Kesennuma (asi 205km od naší školy). Toto město se nachází na severovýchodě prefektury a od moře je vzdálené cca 0,5 km. Proto bylo toto městě obrovským způsobem poničeno při loňském zemětřesení a cunami. Cílem toho výletu nebylo ani tak objevování, ale spíše dobrovolnictví v dočasných domech zřízených v tomto městě. Na výlet mě pozvala Saki, kterou jsem potkal na výletě do Kakunodate, tak jsem si říkal, že to bude další dobrá příležitost procvičit Japonštinu a pobavit se s někým, koho aspoň trochu znám (moc jsme nakonec nepopovídali, jelikož byla vedoucí tohoto dobrovolnického výletu, tak byla trochu zaneprázdněná).

Přibližně v 5:45 ráno jsme se shromáždili na zastávce a okolo 6 hodiny jsme vyrazili na cestu. Ne moc překvapivě, velká část autobusu stále pospávala (a navíc ve velmi vtipných pozicích). Nejzábavnější byly momenty, když byla nějaká zastávka, a všichni vycházeli úplně rozespalí z autobusu :) Po třech hodinách jízdy jsme nakonec dorazili do města Kesennuma (všichni tvrdě spící).

Výlet sám o sobě nebyl až tak zajímavý. Narozdíl od ostatních cest po Japonsku sem zde nechodil po památkách, ale spíše to bylo o komunikaci s lidmi a podobně. Po příjezdu jsme dorazili do provyzorních domů, které se nacházeli na kopci blízko místní školy.  Důvod byl prostý....lidé mají strach z cunami. Ale narozdíl od lidí v Česku a na Západě obecně to berou s ledovým klidem, že se nedá nic dělat (mají na to pěkný výraz "šikata ga nai") a nikam se nestěhují.

Lidé žili v jakýchsi buňkách a každá rodina měla svou vlastní. I na japonské poměry to bylo dost stísněné, ale dočasně se to asi snést dá. Jelikož už studenty z AIU znali, velice vřele všechny přivítali a všichni se shromáždili v jakési společenské místnosti, která byla mezi domy vybudována.

Naše práce spočívala v přípravě společenské místnosti a následné konverzaci s lidmi. Popravdě to až takový problém nebyl, jen pro cizince jsou japonská nářečí trošku oříškem a také se to zde ukázalo. Většině lidí bylo okolo 60-70 let, tak jsem osobně občas bojoval s porozumněním a čest mi nedala, aby mi to nějaký Japonec překládal.

Nicméně naše práce po chvíli skončila, jelikož se místní rozhodli věnovat se více japonské zábavě....karaoke :D a také byl čas oběda, tak se vracely do svých příbytků. Odpoledne, oproti tomu, bylo zábavnější. Přišli i místní děti. Pro ty byl z počátku trochu šok, že tam pobíhá hromada cizinců, ale velice rychle si zvykly. Jen byly docela málomluvné a trochu se styděli. Ale to ničemu nebránilo. Hráli jsme různé hry, skládali origami a jelikož bylo tehdy hezky, hráli jsme různé hry i venku (Na policajty a zlodějě, Hoňka a podobně). Tehdy jsem si popravdě uvědomil, že i přes svůj nízký věk, už nejsem nejmladší a že věkový rozdíl cca 10 let je opravdu poznat. Ale i tak jsem si to užil.

Na cestě zpět jsme se zastavili ve městě na nějaké jídlo a podívat se kolem. Tehdy jsem poprvé viděl, jaké jsou následky cunami. Jedním slovem....hrůza. V okolí bylo vše odklizené, ale stálo tam jen pár domů. Když jsem později viděl publikaci o této katastrofě, z obrázky mi došla slova. Nedokážu si něco takového představit. Nicméně Japonci to nesli statečně a vše se jim podařilo vrátit nějakým způsobem do normálu, ale i tak bude trvat, než se celé město obnoví. Z tohoto ohledu si myslím, že to byla velice užitečná zkušenost, vidět sílu přirody a to, jakým způsobem se s tím psychicky vypořádat.

 

PS: Fotek je zde pomálu, jelikož jsem nechtěl pobíhat z foťákem na krku a dětmi za zády :D

Objevování Akity - Výlet do Kakunodate a k jezeru Tazawa

Jakožto pro nově příchozí pro nás naplánovala škola jednodenní výlet k jezeru Tazawa a do města Kakunodate (kterému se občas říká Malé Kjóto). Spousta zahraniční studentů společně s Japonci vyrazila na výlet ve čtyřech autobusech.

Něco málo o Akita International University

I když tento článek byl zamýšlen původně jako první, přichází na řadu až teď. Popravdě je to možná lepší, jelikož jsem si stihl už udělat trošku obrázek o škole.

Večer v japonské hospodě

Původně měl být dnešní příspěvek spíše o AIU (Akita International University), ale stala se věc, kterou jsem vůbec nečekal, a chtěl bych se o ni trochu podělit...

První den v Japonsku

Zdravím všechny a posílám pozdravvy z Japonska. Už se nějaký třetí den snažím dokopat k tomu napsat své první dojmy z Japonska hned po příjezdu, ale nějak to prostě nejde. Takže nejspíš shrnu jen pár věcí, které mě zaujaly.

Vítejte!! aneb pokus o blog

Zdravím vás všechny a vítám vás na svém blogu. Jelikož jste se dostali až sem, tak je pravděpodobnost, že mě znáte. A tudíž také tušíte o účelu mé cesty.