tag:blogger.com,1999:blog-31933672657995419582024-03-05T15:10:13.948-08:00Shepherd's LifePetrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.comBlogger8125tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-51426401284031536382012-11-05T00:55:00.003-08:002012-11-05T01:09:16.081-08:00Farmstay v NishikiZdravím. Po poměrně dlouhé odmlce jsem si konečne našel chuť, motivaci a čas napsat neco na blog. Také je to způsob, jak zde ventilovat svoje dojmy v češtině, což se mi zde moc nepoštěstí. Za poslední měsíc se toho poměrně dost událo (nicméně nic zásadniho), ale o tom zase v jiných příspěvcích. Dnešni příspěvek bych chtěl věnovat svému nejnovějšímu zážitku, který mně opravdu zpříjemnil zdejší poněkud nudné víkendy. Jednalo se o dvoudenní pobyt na farmě v oblasti Nišiki poblíž jezera Tazawa a města Kakunodate(viz. starší článek).<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Abych byl upřímný, z celého pobytu jsem nebyl nijak extra nadšený, ale bral jsem to jako dobrou možnost poznat zase jednou Japonsko z trochu jiného pohledu a navic jsem potřeboval trochu oddych od neustálého strávení času na kampusu. Nicméně, uz když jsme vyjížděli, tak nám počasí nebylo moc nakloněno...pršelo (jako už asi poslední 2 týdny - Akitský podzim). Ale řekl jsem si, že to snad bude v pohodě. Po nabrání studentů z Akitské Univerzity jsme vyrazili. Cesta byla poněkud nudná a navíc neznámý kolega vedle mě byl trochu robustnější figury, což na komfortu vůbec nepřidávalo. Ale přezit se to dalo a po krátke zastávce v Kakunodate v obchodě se sojovými omáčkami a pastami miso jsme pokračovali na místo určeni. Tam jsme se rozdělili do skupin a naše host-mothers si nás odvezli do našich nastávajících příbytku.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH6WJdLaC3WLYSANzmjPkZYfT1MQhxoBlWBzhN9fUlJ0nF2txuNDy4gSpUcXv-9aZkEwIqLyaXaPmRkrpPnDGn3DzO9czK_JPOzZ3_z0nUlyacMjm7SBFaGRSLBwhgN2-buBFJ4D9hz_g/s1600/DSC_0163.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH6WJdLaC3WLYSANzmjPkZYfT1MQhxoBlWBzhN9fUlJ0nF2txuNDy4gSpUcXv-9aZkEwIqLyaXaPmRkrpPnDGn3DzO9czK_JPOzZ3_z0nUlyacMjm7SBFaGRSLBwhgN2-buBFJ4D9hz_g/s320/DSC_0163.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Jak se ukázalo, domov naší babičky Keiko(jak nás upozornila, abychom jí říkali) nebyl žádná malinká chatrč, ale pořádny kus půdy s 3 budovami. Později jsem zjistil, ze se znovu jedná o projekt Green Note, jehož cílem je propagace turismu v Akitě. Hlavní budova, která byla pojmenovana Taisandó, ve které jsme přespávali, byla zařízena v tradičním japonském stylu s tatami na podlaze a s ohništěm v místnosti (nezapaloval se v neě oheň, ale dávali se tam jen rozžhavené uhlíky). Po krátké aklimatizaci a uloženi věcí jsme se přesunuli do budovy, která připomínala něco mezi polní kuchyní a skladištěm. Naše skupina sestávala z 8 lidí - mě, 2 kamarádek z AIU (Číňanka a Taiwanka),a pak Číňan, Vietnamec, Malajka, Taiwanka a pracovnice z centra zahraničních studií na Akita University. <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTu3wiQ36TQk_nmg2eIOnpeDe6EGCPPS2ZdzSAK9xxqj6brRiibyujtVcaUI2AN3I7RQm7gIH7FKAWYo_P2zZrvDEfu1vhm5ZplC4Qfcf_6ubLDtgrfjoAkgHjhFNmWwZlZ4q2k3NUPfI/s1600/DSC_0033.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTu3wiQ36TQk_nmg2eIOnpeDe6EGCPPS2ZdzSAK9xxqj6brRiibyujtVcaUI2AN3I7RQm7gIH7FKAWYo_P2zZrvDEfu1vhm5ZplC4Qfcf_6ubLDtgrfjoAkgHjhFNmWwZlZ4q2k3NUPfI/s320/DSC_0033.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRljI0-gQbi1a1rGFIQpIEO0n1f5wSuuUuoWQEa47OxrCvGY2AL012gANfoErLP7i-9u7ltRJ2CUeWr28G6yvXM5JckNzPCxfGZ75W-jFq9Pz49cKww_7Piv5Y7UkJomieR-3tRtNeRo0/s1600/DSC_0074.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRljI0-gQbi1a1rGFIQpIEO0n1f5wSuuUuoWQEa47OxrCvGY2AL012gANfoErLP7i-9u7ltRJ2CUeWr28G6yvXM5JckNzPCxfGZ75W-jFq9Pz49cKww_7Piv5Y7UkJomieR-3tRtNeRo0/s320/DSC_0074.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSkK0Gpf44y83M-JgZ3Es1EOulZVmyKv_UKzRuW85bqQorUfIZ8dDcCmmp976jWCSdJCZo7sonbKCX2c95Iq42NdagrWdIWlU9VURnnaln5hbY2U4GAcFD8CAGm0i85qZvJkklD9ihB7U/s1600/DSC_0117.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSkK0Gpf44y83M-JgZ3Es1EOulZVmyKv_UKzRuW85bqQorUfIZ8dDcCmmp976jWCSdJCZo7sonbKCX2c95Iq42NdagrWdIWlU9VURnnaln5hbY2U4GAcFD8CAGm0i85qZvJkklD9ihB7U/s320/DSC_0117.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Tam se nas babička ujala a pustili jsme se do práce. Jelikož venku stále pršelo, pustili jsme se do přebírání fazoli (červených, bílých, černých....abych byl upřímný, ani jsem nevěděl, že je tolik druhů :) ). Jako pěkne zpestření této činnosti se tam čas od času objevil kocour, kterého si všichni uživali jako přerostle plyšové hračky. Jediný problém byl, že kocour toto nadšení nesdílel. Ačkoliv bylo cílem této aktivity přivést nás k rozhovoru a trochu se poznat, prvni půlhodina byla....strašná. Ticho, že bylo i špendlík slyset spadnout. Naštěstí se to díky slečně Miyazaki z Akita University a mým stupidním otázkam trochu rozproudilo a dali jsme se do řeci. Po ochutnávání moči, což je tradiční sladkost z rýže plněná sladkou fazolovou pastou následovala vycházka do jednoho parku, abychom se podívali na listy barvící se do červena.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEius00BF2SFsZyewWo5vm2NtOGS0aWWnpK0BaawsqmjarvwD315wYDzuJ12g6PCuukQ3bfTyuj2mN5Y44kTT1ijaxfP611px1-K2yU0ugiNHxbhq52THEvZamK_p1-U5Vs5GGkCcP5Mqok/s1600/DSC_0015.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEius00BF2SFsZyewWo5vm2NtOGS0aWWnpK0BaawsqmjarvwD315wYDzuJ12g6PCuukQ3bfTyuj2mN5Y44kTT1ijaxfP611px1-K2yU0ugiNHxbhq52THEvZamK_p1-U5Vs5GGkCcP5Mqok/s320/DSC_0015.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSu4ZW0uM7-0XxU1XHzSLRksebyRL4nm7X-L2yjcyBwZJT6Kky98nBXV640Vflhm5lN5SnrlwsIdf9BIXathXgws8NOHLzh9PYaZhDJZkxMxLbkbCIhkGAqtTDUlntIZ_Z7yTSBPOTX7s/s1600/DSC_0016.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSu4ZW0uM7-0XxU1XHzSLRksebyRL4nm7X-L2yjcyBwZJT6Kky98nBXV640Vflhm5lN5SnrlwsIdf9BIXathXgws8NOHLzh9PYaZhDJZkxMxLbkbCIhkGAqtTDUlntIZ_Z7yTSBPOTX7s/s320/DSC_0016.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXrjC42ouqZ7BNxs2WjU2M-HPK8rg7ncp6WbTO5_ddPNOzvrm8W7Ah6LVwJBJC9oof7SENBBcsNYwCJABWeqbQeLS2JtQOguE7MsGcSoyUE8dDjSPqCzsZ0vuJWLQFEQlZnqnVaRKorq4/s1600/DSC_0018.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXrjC42ouqZ7BNxs2WjU2M-HPK8rg7ncp6WbTO5_ddPNOzvrm8W7Ah6LVwJBJC9oof7SENBBcsNYwCJABWeqbQeLS2JtQOguE7MsGcSoyUE8dDjSPqCzsZ0vuJWLQFEQlZnqnVaRKorq4/s320/DSC_0018.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgftgAok8En4a7-1E_z2WV08i_LrtiC8QVYb5JFuf7WRqjXGBmW5w0nQ5-DaTkUK1qmVKf0Ajs6KEPY-PS9muJbQ6zkScudsqDq5F-l38fQl5j7pmgcfhZMF-8shFnDARayoGIhPgQtAo4/s1600/DSC_0024.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgftgAok8En4a7-1E_z2WV08i_LrtiC8QVYb5JFuf7WRqjXGBmW5w0nQ5-DaTkUK1qmVKf0Ajs6KEPY-PS9muJbQ6zkScudsqDq5F-l38fQl5j7pmgcfhZMF-8shFnDARayoGIhPgQtAo4/s320/DSC_0024.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpbzeeqL11EJgK0nEZOoXUu_omDANuNNibf-luTyRjFDWatBQtToZmGMBlrmqBqVWsTwrp3QBtzPOc-39f_nglizoscTYKKm63fF9XlvBGD6JzyLsXiRn-oKZqkm_7bK92bRkSz7iC3dQ/s1600/DSC_0026.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpbzeeqL11EJgK0nEZOoXUu_omDANuNNibf-luTyRjFDWatBQtToZmGMBlrmqBqVWsTwrp3QBtzPOc-39f_nglizoscTYKKm63fF9XlvBGD6JzyLsXiRn-oKZqkm_7bK92bRkSz7iC3dQ/s320/DSC_0026.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOAArKU5O7pHT5RRr-L7t9SIGbSL9dFDlVaheYJr4tdAsUkswgVO6A-ip1Hw5-gtZhImfFQ4OxKWPQ9JYqmLA7RhCgOiXlJhMBKYG5bf7FSfFUitcX5yUjNoahyphenhyphenTJCtsucAoHXgrTevsg/s1600/DSC_0061.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOAArKU5O7pHT5RRr-L7t9SIGbSL9dFDlVaheYJr4tdAsUkswgVO6A-ip1Hw5-gtZhImfFQ4OxKWPQ9JYqmLA7RhCgOiXlJhMBKYG5bf7FSfFUitcX5yUjNoahyphenhyphenTJCtsucAoHXgrTevsg/s320/DSC_0061.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Jedna z věcí, kterou jsem byl velice, avšak příjemně překvapen, byl náš společný jazyk. Už jsem jaksi tradičně předpokládal, že budou všichni jako zahraniční studenti na AIU a nebudou schopni plácnout japonsky ani dobrý den. Opak byl pravdou. Sice jejich japonština nebyla dokonalá, ale byla dost dobrá na to, abychom si popovídali a vzájmně se dorozumněli. Takže k mému potěšení jsme strávili celý víkend povídáním v japonštině :)<br />
<br />
Po přebírání fazolí, kdy jsem si doslovně připadal jako Popelka, a menší vycházce, jsme se vrhli na přípravu večeře. Její součástí byla příprava kiri tampo, což je v podstatě rýže na špejli. Popravdě ani nevím, co všechno bylo součástí večeře, bylo toho prostě spousta - pečená ryba, miso, smažena jablka, polévka nabe (něco na způsob zeleninové polévky), zelenina v tempuře, losos v majonéze a spousta dalších věcí (včetně kaštanů, které jsme sami loupali). Prostě a jednoduše to bylo vynikající :) Všichni to také dali najevo tím, že pěkně poděkovali a nebyli se vůbec schopní hýbat. Po odpočinku, sprše a nachystání postelí už nás čekal zasloužený odpočinek.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhchoGtUxMWvhTc1inS9sof1Qn270s4KCoiJRyXRpdVgXwkBplKgOBWYHsYPM-RA4k7d2uPEmcIT8p2PYlCa_coOfvaswktridMHWA-COFNiHREO7s2y-vIuf6BmcMul-gRSAcrHjBHDBE/s1600/DSC_0111.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhchoGtUxMWvhTc1inS9sof1Qn270s4KCoiJRyXRpdVgXwkBplKgOBWYHsYPM-RA4k7d2uPEmcIT8p2PYlCa_coOfvaswktridMHWA-COFNiHREO7s2y-vIuf6BmcMul-gRSAcrHjBHDBE/s320/DSC_0111.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivFfCAJSkiuLza9HnyVkyr2kO4VySwo9bMYnL9lOmHC42jTdW9D61MPx8ApGYMhqzhwTl_Iiffy9lwXonFZYkb3MhOFKmgFNsR6R0NWxVLyhp98yOFgXNPCw7s-XDKxPNWAULQlyijF1c/s1600/DSC_0122.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivFfCAJSkiuLza9HnyVkyr2kO4VySwo9bMYnL9lOmHC42jTdW9D61MPx8ApGYMhqzhwTl_Iiffy9lwXonFZYkb3MhOFKmgFNsR6R0NWxVLyhp98yOFgXNPCw7s-XDKxPNWAULQlyijF1c/s320/DSC_0122.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Je tu jen jedna věc, kterou byste asi měli vědět o japonských domech. Ať už jsou sebevíc malebné, Japonci dříve nejspíš neslyšeli o tepelné izolaci. To ma za následek jednu jednoduchou vecě- v domech je v zimních nocích docela zima. Naštěstí Japonci jsou chytré hlavičky a mají pořádně tlusté a teplé peřiny :)<br />
<br />
Druhý den ráno nás čekalo další královské jídlo :) Potž už jen menší uklízení, umývání nádobí a cesta na závěrečné setkání. To sestávalo z jakéhosi rautu, na který jednotlivé skupiny (kterých bylo asi 7) připravily jídlo. Po vydatném obědě, ke kterému zase patřilo nabe (osobně si myslím, že to tu v zimě jedí pořád a ani se nedivím) si každá ze skupin připravila svoje shnutí pobytu. Na mě připadla úloha překládat naši úžasnou prezentaci do angličtiny a navíc napsat japonsky plakat o tom, co jsme dělali. <br />
<br />
Suma sumárum, celý tento víkend byl velice vydařený a taky se jednalo o skvělou zkušenost, co se týká poznávání japonského způsobu života a také potkáváná nových lidí. Jediný problém tohoto výletu byl návrat do každodenní reality. Ten byl asi nejtěžší :(<br />
Pokud vyjde čas, pokusim se příští týden napsat o mém plánovaném výletu do Nikko :)Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-75083370635199201182012-11-04T20:20:00.000-08:002012-11-05T01:16:51.655-08:00Yuzawa a vesnice WakahakeV rámci své snahy o poznáváni Japonska a, pokud možno, tak také Akity, jsem se rozhodl se upsat na další víkendový výlet. Oproti předchozím výletům se tento ale v jednom ohledu lišil - nebyl organizovaný školou, ale zprostředkoval ho Takuya - kamarád z druháku. Jednalo se o výlet do města Yuzawa, které se nachází blízko Yokote, na jihu prefektury Akita. Kromě toho byla naší zastávkou i vesnice Wakahake. Jednalo se o program Green Note, ktery je zaměřen na podporu turismu v Akitě a snaží se ukázat Japoncům, že i takový zapadákov jako Akita, dokáže být zajímavý.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Náš výlet začínal poměrně brzy ráno - cca 7:30, což je pro me hrozně nekřesťanský čas. Navíc se mi hrozně nechtělo, protože jsem si 2 dny předtím udělal neco s kotníkem a byl jsem popravdě rád, že dokážu pokulhávat po kampusu. Ale nakonec jsem se přemohl a vyrazil jsem.V autobuse bylo, navzdory mému původnímu očekáváni, poměrně málo lidí. Takuya, já a 5 Taiwanských děvčat, z nichž 2 byly moje spolužačky z japonštiny.<br />
<br />
Po cestě na místo určení jsme se zastavili v Daimondži - městě, které je proslulé tzv. rámen ulicí (rámen je japonská polévka, která vypadá jak české instatní nudle). A byla to vskutku pravda. Tolik rámen shopů jsem na jednom místě opravdu neviděl.<br />
<br />
Nicméně, nejednalo se o cíl naší cesty, tak jsme pokračovali dál. Po příjezdu jsme se ihned vrhli do objevování Yuzawy, která je proslulá termálními prameny. Naše první cesta vedla do rokle Ojasukjó. Jednalo se v podstatě o jakousi "říčku" plnou termálních pramenů, které vyvěraly asi o teplotě 94°C. Tudíž si asi dovedete představit páru všude okolo a také menší zápach síry. Místo to bylo vskutku úžasné. Bylo to už v době, kdy se listy začali barvit do červena, takže do bylo opravdu nádherné. Na takových místech člověk opravdu pochopí, proč mají Japonci rádi pozorování sakur a podzimní přírody. Jedinou nevýhodou byly schody, které člověk musel vyšplhat. Nejsem si úplně jistý, ale myslím si, že jich bylo oko 300, jen si nepamatuju, jestli na každé dohromady nebo dvakrát 300 schodů. Tak či tak, pro mě osobně to nebyl žádný problém...silá mládí se ve mě nezapře (ano, nevypadám na svůj věk, ale to už je věc jiná) :D Jediná věc, která byla trochu nepříjemná byl kolaps jedné kolemjdoucí, což naši výpravu trošku zpomalilo.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAhT8n4RFLmGUJHrpSfuJAd2dV8c_BDWTgVL6mW22UXQkomSFm8Ch-MKgylOzxDjxtr_A-rvUZ9n7mxoA3n3tp8ibtq4yZtHVP-cGU2whQfOJ3wV0KhlQlOxabSFoD4nZTJVOyURyzqD8/s1600/DSC_0386.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAhT8n4RFLmGUJHrpSfuJAd2dV8c_BDWTgVL6mW22UXQkomSFm8Ch-MKgylOzxDjxtr_A-rvUZ9n7mxoA3n3tp8ibtq4yZtHVP-cGU2whQfOJ3wV0KhlQlOxabSFoD4nZTJVOyURyzqD8/s320/DSC_0386.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5AlqnicAmgWzd7tTCgRt3Cnd7o0BYTAcmvIrOwl9wlOY3Y8wtq2MG4v1IGn45fSsi9CLDPCH6oRLpwtDiomWVG35_ov7UjmGzR3pAOoeLLFBiCBPaGTpNMN0q3-GIPP2gdvOC9H1sykU/s1600/DSC_0398.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5AlqnicAmgWzd7tTCgRt3Cnd7o0BYTAcmvIrOwl9wlOY3Y8wtq2MG4v1IGn45fSsi9CLDPCH6oRLpwtDiomWVG35_ov7UjmGzR3pAOoeLLFBiCBPaGTpNMN0q3-GIPP2gdvOC9H1sykU/s320/DSC_0398.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRmOWsizoOtDEPpULyHCE8qokJYzVVJgqfxtgyOTsyf_oXnsiVIEzmGcOU1is44xbf8fQEp0KbHHsJ9RiMopB4-PzCRv3oARdBKdw7kkuOivNVIjqLhQQ-pXOyDvPWIvTrYYg8s9uH6r0/s1600/DSC_0400.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRmOWsizoOtDEPpULyHCE8qokJYzVVJgqfxtgyOTsyf_oXnsiVIEzmGcOU1is44xbf8fQEp0KbHHsJ9RiMopB4-PzCRv3oARdBKdw7kkuOivNVIjqLhQQ-pXOyDvPWIvTrYYg8s9uH6r0/s320/DSC_0400.JPG" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtS4GQC911ns2XNWfdNueRvpS_pn1uUMxZtciGPf7EsWZAoyJ6SjeEM1TWu_nkty2qpSdm0LcwX3CPOwupByxXBi6EiA4JrZEmr6R0EnA-Fin1Z30mpcA1P_sX7zQWc8NdFYc2X4AHKsw/s1600/DSC_0402.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtS4GQC911ns2XNWfdNueRvpS_pn1uUMxZtciGPf7EsWZAoyJ6SjeEM1TWu_nkty2qpSdm0LcwX3CPOwupByxXBi6EiA4JrZEmr6R0EnA-Fin1Z30mpcA1P_sX7zQWc8NdFYc2X4AHKsw/s320/DSC_0402.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Další zastávkou byla mini továrna na mléko. Tato továrna byla podle průvodce poměrně dosti typická, jelikož nezpracovávali mléko, jako obvykle, krátky čas při teplotach okolo 90°C, ale asi 30 minut při teplotě cca 50°C. Něco na tom asi bude, protože to bylo opravdu vynikající (hlavně mléko ochucené kávou). A také z něko vyráběli vynikající zmrlinu. Hned bych si ji dal znovu :D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNOocK9dGZt1g4ftGwIEd_a18X7aYbAtrGnvHumamiO7UQtEptwb1gx1bmWCl1nSrHiUhgr6VgYtiJJWL7a_FCCnrc5sPpHWtkmsHgAmBsg2F3wW6P5gTUuoUz58TNRkQtWCikbS8vL3M/s1600/DSC_0409.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNOocK9dGZt1g4ftGwIEd_a18X7aYbAtrGnvHumamiO7UQtEptwb1gx1bmWCl1nSrHiUhgr6VgYtiJJWL7a_FCCnrc5sPpHWtkmsHgAmBsg2F3wW6P5gTUuoUz58TNRkQtWCikbS8vL3M/s320/DSC_0409.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9j5Vw1of18ed4_BrOLqa_UNSvXFIxwpi46VlJn2A-L-U-jXF-XfQCr9LaNT3KdspdZd5b29U61XMtQgMXdV38KqWWmOBwhT3TNn_cqh8BZoyEsaenHJA1xmMC3i_-NQJtSkK0oSWbYS4/s1600/DSC_0413.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9j5Vw1of18ed4_BrOLqa_UNSvXFIxwpi46VlJn2A-L-U-jXF-XfQCr9LaNT3KdspdZd5b29U61XMtQgMXdV38KqWWmOBwhT3TNn_cqh8BZoyEsaenHJA1xmMC3i_-NQJtSkK0oSWbYS4/s320/DSC_0413.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Odtud jsme se vypravili k Ašiju, což je horký pramen, kde můžete dopřát krátkého odpočinku vašim unaveným nohám. Jediný problémem byla teplota vody - 60°C!?! Vydržel jsem tam asi minutu a nohy jsem měl úplně červené, ale překvapivě to mému kotníku dost pomohlo :)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5YxTvjWFSIunacMBuPeVCS7ssoA5lN5_ooRYPHMcFqQrfEg4LJIzFgatDzL9goGbe4dh4g4HvaTgE5tA1nT5tM42SZ6YB_OkpdyHwnF5H9lAXnjAkKNBLGXebVQxRt0ds4euHscqlQrc/s1600/620905_3363960596417_261651183_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5YxTvjWFSIunacMBuPeVCS7ssoA5lN5_ooRYPHMcFqQrfEg4LJIzFgatDzL9goGbe4dh4g4HvaTgE5tA1nT5tM42SZ6YB_OkpdyHwnF5H9lAXnjAkKNBLGXebVQxRt0ds4euHscqlQrc/s320/620905_3363960596417_261651183_o.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Ačkoliv jsem se v rámci tohoto výletu nedostal do onsenu, týden na to jsem na stejném místě jeden vyzkoušel. Onsen je termální pramen, kde si za docela levno můžete jít do teplé vody. Zkušenost to byla úžasná. Voda byla sice dost teplá pro mě, ale s občasnými pauzami to nebyl žádný problém. Byl jsem jen překvapený, jak se všichni hrozně divili, že jsem se tam vůbec nestyděl, když jsem se o tom s někým bavil. Japonci asi moc takovou "veřejnou" nahotu dobře nesnášejí (bylo to oddělené muži a ženy, ale i tak to asi dobře nesnášejí). Po asi 40 minutách v onsenu jsem se opravdu cítil jako nový člověk. Musím určitě navštívit další.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjurGEPHCLU06q2KDox_bsxZYDD2NujBAkRnRHgFR8wa4lCwIDXl1L6Och3UYZenUPh-clsYu4hqnXK1RDP328oEnnk1eUPkbQMbAg08vc2nlSZmKav2RMCtBjnJc_EE5JBPDTexIqG3ew/s1600/DSC_0205.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjurGEPHCLU06q2KDox_bsxZYDD2NujBAkRnRHgFR8wa4lCwIDXl1L6Och3UYZenUPh-clsYu4hqnXK1RDP328oEnnk1eUPkbQMbAg08vc2nlSZmKav2RMCtBjnJc_EE5JBPDTexIqG3ew/s320/DSC_0205.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Teď zpět k původnímu výletu. Následně jsme se přesunuli do menšího parku s houpačkami, kde se většina z nás vrátila do dětských let a trochu jsme se pobavili při čekání na oběd. Po asi 25 minutách jsme vyrazili na naši závěrečnou zastávku - vesnici Wakahake. Vesnici, spíš by bylo lepší říci osadu. Domů tam bylo, že by jeden na prstech napočítal, a celková populace byla asi 33 lidí. Nicméně místo to bylo nádherné. Takový boží klid. Naši hostitelé byli poměrně početná skupina sestávající z lidí všech věkových skupin. Hned po příjezdu jsme se vrhli na oběd. Nevím, proč mají Japonci zvyk vykrmovat návštěvu. Spousta z pokrmů sestávala ze zeleniny, ale maso se mezi pokrmy také našlo. Obzvláště vynikající byla polévka, jejíž jméno si do teď nepamatuji. V podstatě připomínala naši houbovou polévku, takže jsem si chvíli připadal jak doma (až na to, že jsem seděl na zemi u malinkatého stolu). Další zajímavou věcí bylo miso tampo - zjednodušeně řečeno rýže na špejli potřená miso pastou. Po obědě jsme tam seděli a povídali si s místními, což se v některých případech ukázalo jako nadlidský úkol, protože akitský dialekt je, hlavně u starších lidí, skoro nesrozumitelný cizincům. Co zachránilo situaci byla místní omladina s věkoým rozmezím 3-11 let. Děti se nás v podstatě vůbec nebáli, což bylo po některých předchozích zkušenostech dost nezvyk. A navíc na nás mluvili standardní japonštinou, což komunikaci velice usnadnilo. Po krátké procházce jsme v podstatě celé odpoledne strávili hraním si s dětmi. Skvělý zážitek. Sem měl dokonce nutkání si jedno z dítek odvezt domů jak byly roztomilé :D V mém případě jsem si asi hodinu povídal o sportech s jedním klučinou, který byl obrovský fanda do baseballu (jako většina japonských dětí). Odjezd byl opravdu dojemný. Děti si nás pravděpodobně dost oblíbili během 3 hodin.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsG1H5A-ZZQ6NwLLzOs9jkfg8o_g2eQ7qLvpa3Y-6WacpmRjUoO6BLdMc9LUlDTRT2wEEhU-rlJfk6v-FwJPR57-vxkWfWM8f9BNgiGJkF02-bjesdRGvTF0Y5mdu9ENegmRirwFmWpgU/s1600/DSC_0431.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsG1H5A-ZZQ6NwLLzOs9jkfg8o_g2eQ7qLvpa3Y-6WacpmRjUoO6BLdMc9LUlDTRT2wEEhU-rlJfk6v-FwJPR57-vxkWfWM8f9BNgiGJkF02-bjesdRGvTF0Y5mdu9ENegmRirwFmWpgU/s320/DSC_0431.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG-3S6EzB6a1_LbGeQp2ZlnKzgEejHo6BDvLSftRllp8Xdn79JQVMRIf2KCC2rWSeUZoVXf7nGgJ_U_b9q5NsxUofOBi-TEY52b59Ra2RtrRJDHyZJ_aP6ePJZNvhG3h8bfnY5Ypb9G7Y/s1600/DSC_0438.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG-3S6EzB6a1_LbGeQp2ZlnKzgEejHo6BDvLSftRllp8Xdn79JQVMRIf2KCC2rWSeUZoVXf7nGgJ_U_b9q5NsxUofOBi-TEY52b59Ra2RtrRJDHyZJ_aP6ePJZNvhG3h8bfnY5Ypb9G7Y/s320/DSC_0438.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHt4OrT5KXyjn-oSp01ZSNvNMZ9ejDxwKglQoCcmTYL_1l_C5ObrIWKYXbFTOZ3iq2hd7bgUOKaoT7Lm1gTpljsHbDqJ1Ixm0Px0-iFZ_QaW69K5BS_Yg08EKiTS2gbgcV9Kgwtco0SZc/s1600/DSC_0443.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHt4OrT5KXyjn-oSp01ZSNvNMZ9ejDxwKglQoCcmTYL_1l_C5ObrIWKYXbFTOZ3iq2hd7bgUOKaoT7Lm1gTpljsHbDqJ1Ixm0Px0-iFZ_QaW69K5BS_Yg08EKiTS2gbgcV9Kgwtco0SZc/s320/DSC_0443.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK8_OvkRzwW6_Odn0HEEBrBkgJV500imYwiPkyNVyVz9VEQXD_-OLN0Yd4B3fZqipuYKhi6p3UMqu2jtulxva12yxW8UpMheIbXGTuZ-Rz7SH2hyYGqiD6j4iX7OVVIaAPyKGbQmiL97Y/s1600/DSC_0460.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK8_OvkRzwW6_Odn0HEEBrBkgJV500imYwiPkyNVyVz9VEQXD_-OLN0Yd4B3fZqipuYKhi6p3UMqu2jtulxva12yxW8UpMheIbXGTuZ-Rz7SH2hyYGqiD6j4iX7OVVIaAPyKGbQmiL97Y/s320/DSC_0460.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6Bh2csta0FhawbI7RFGsN3A0Iv0YbyoDXrkiXOQU9tQqXz2WKaZNLMfxiAJxeSBaFD5HnlIJha1eKsNdtYr_gUcvQ6SevA1AvnHnY7h6Hvdjj7sAGwfdbdVE1zB_OUUFmkkZ13DkaLsE/s1600/DSC_0466.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6Bh2csta0FhawbI7RFGsN3A0Iv0YbyoDXrkiXOQU9tQqXz2WKaZNLMfxiAJxeSBaFD5HnlIJha1eKsNdtYr_gUcvQ6SevA1AvnHnY7h6Hvdjj7sAGwfdbdVE1zB_OUUFmkkZ13DkaLsE/s320/DSC_0466.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ4eCrssuER5x0dhKHyIn1wHl7bEw-iYB7iQ7BNLvz2hziwRNz4UGOPTDQT9Xw7FXDxI17vIgoQajPTBncyjrHnyszWa5NwNENaycKwdG99IKCGoEmAC5HC1XwzVbBZXl7uOS-fa-xjkc/s1600/DSC_0475.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ4eCrssuER5x0dhKHyIn1wHl7bEw-iYB7iQ7BNLvz2hziwRNz4UGOPTDQT9Xw7FXDxI17vIgoQajPTBncyjrHnyszWa5NwNENaycKwdG99IKCGoEmAC5HC1XwzVbBZXl7uOS-fa-xjkc/s320/DSC_0475.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Sečteno a podtrženo, někdy se cítím lépa takto mimo kampus, kde si člověk může popovídat s místními a dozvědět se něco zajímavého, než když všude kolem slyší Japonce mluvit s výměnnými studenty anglicky. Další pěkný výlet :)Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-42487974008057465132012-09-15T01:13:00.000-07:002013-03-06T03:27:26.845-08:00Dobrovolnictví v prefektuře MiyagiV rámci touhy objevovat Japonsko jsem se zapsal v září na dobrovolnícký výlet do prefektury Mijagi do města Kesennuma (asi 205km od naší školy). Toto město se nachází na severovýchodě prefektury a od moře je vzdálené cca 0,5 km. Proto bylo toto městě obrovským způsobem poničeno při loňském zemětřesení a cunami. Cílem toho výletu nebylo ani tak objevování, ale spíše dobrovolnictví v dočasných domech zřízených v tomto městě. Na výlet mě pozvala Saki, kterou jsem potkal na výletě do Kakunodate, tak jsem si říkal, že to bude další dobrá příležitost procvičit Japonštinu a pobavit se s někým, koho aspoň trochu znám (moc jsme nakonec nepopovídali, jelikož byla vedoucí tohoto dobrovolnického výletu, tak byla trochu zaneprázdněná).<br />
<br />
Přibližně v 5:45 ráno jsme se shromáždili na zastávce a okolo 6 hodiny jsme vyrazili na cestu. Ne moc překvapivě, velká část autobusu stále pospávala (a navíc ve velmi vtipných pozicích). Nejzábavnější byly momenty, když byla nějaká zastávka, a všichni vycházeli úplně rozespalí z autobusu :) Po třech hodinách jízdy jsme nakonec dorazili do města Kesennuma (všichni tvrdě spící).<br />
<br />
Výlet sám o sobě nebyl až tak zajímavý. Narozdíl od ostatních cest po Japonsku sem zde nechodil po památkách, ale spíše to bylo o komunikaci s lidmi a podobně. Po příjezdu jsme dorazili do provyzorních domů, které se nacházeli na kopci blízko místní školy. Důvod byl prostý....lidé mají strach z cunami. Ale narozdíl od lidí v Česku a na Západě obecně to berou s ledovým klidem, že se nedá nic dělat (mají na to pěkný výraz "šikata ga nai") a nikam se nestěhují.<br />
<br />
Lidé žili v jakýchsi buňkách a každá rodina měla svou vlastní. I na japonské poměry to bylo dost stísněné, ale dočasně se to asi snést dá. Jelikož už studenty z AIU znali, velice vřele všechny přivítali a všichni se shromáždili v jakési společenské místnosti, která byla mezi domy vybudována.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW1b5LAuudXq08f5R5Debv9OTdMpCjgbGQRFn2Pznz3RrxEq6edI32vq7UQfyZOGlHf3PU9zh890BmKD4zhx02ghJ3xM3BuUEh7ZO3K74t7axbqgQE-LiLPExSWJKiKoCx-zmEpnoN0Ck/s1600/DSC_0039.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW1b5LAuudXq08f5R5Debv9OTdMpCjgbGQRFn2Pznz3RrxEq6edI32vq7UQfyZOGlHf3PU9zh890BmKD4zhx02ghJ3xM3BuUEh7ZO3K74t7axbqgQE-LiLPExSWJKiKoCx-zmEpnoN0Ck/s320/DSC_0039.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Naše práce spočívala v přípravě společenské místnosti a následné konverzaci s lidmi. Popravdě to až takový problém nebyl, jen pro cizince jsou japonská nářečí trošku oříškem a také se to zde ukázalo. Většině lidí bylo okolo 60-70 let, tak jsem osobně občas bojoval s porozumněním a čest mi nedala, aby mi to nějaký Japonec překládal.<br />
<br />
Nicméně naše práce po chvíli skončila, jelikož se místní rozhodli věnovat se více japonské zábavě....karaoke :D a také byl čas oběda, tak se vracely do svých příbytků. Odpoledne, oproti tomu, bylo zábavnější. Přišli i místní děti. Pro ty byl z počátku trochu šok, že tam pobíhá hromada cizinců, ale velice rychle si zvykly. Jen byly docela málomluvné a trochu se styděli. Ale to ničemu nebránilo. Hráli jsme různé hry, skládali origami a jelikož bylo tehdy hezky, hráli jsme různé hry i venku (Na policajty a zlodějě, Hoňka a podobně). Tehdy jsem si popravdě uvědomil, že i přes svůj nízký věk, už nejsem nejmladší a že věkový rozdíl cca 10 let je opravdu poznat. Ale i tak jsem si to užil.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA7-GlDkjuQTzbty4mdY0NgQVxLcWAjF4pRTIwtGeaUWKj8VqWJt3kkHUtDqYo09tYWwTS265fuyZ_4bZtB59DmvL1RMIi_pBvr4uCeuxS7pWt0gEeCWhyQSpQDGNqf6nIxqcnhYIn2Nk/s1600/DSC_0043.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA7-GlDkjuQTzbty4mdY0NgQVxLcWAjF4pRTIwtGeaUWKj8VqWJt3kkHUtDqYo09tYWwTS265fuyZ_4bZtB59DmvL1RMIi_pBvr4uCeuxS7pWt0gEeCWhyQSpQDGNqf6nIxqcnhYIn2Nk/s320/DSC_0043.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzLNMkiEPYMlwCep_2aCe2gY5yCufmfmWVGg6TylYpq26TIyleyoOc-cu9H5GtE-QYZiO3O5ZO0ekGDPEgD5AfeirSvyRr1yVpShM8NdYE9Y3MnQA3M9aOMF_IwLIQZSbd0HvhhFsmLKM/s1600/DSC_0048.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzLNMkiEPYMlwCep_2aCe2gY5yCufmfmWVGg6TylYpq26TIyleyoOc-cu9H5GtE-QYZiO3O5ZO0ekGDPEgD5AfeirSvyRr1yVpShM8NdYE9Y3MnQA3M9aOMF_IwLIQZSbd0HvhhFsmLKM/s320/DSC_0048.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Na cestě zpět jsme se zastavili ve městě na nějaké jídlo a podívat se kolem. Tehdy jsem poprvé viděl, jaké jsou následky cunami. Jedním slovem....hrůza. V okolí bylo vše odklizené, ale stálo tam jen pár domů. Když jsem později viděl publikaci o této katastrofě, z obrázky mi došla slova. Nedokážu si něco takového představit. Nicméně Japonci to nesli statečně a vše se jim podařilo vrátit nějakým způsobem do normálu, ale i tak bude trvat, než se celé město obnoví. Z tohoto ohledu si myslím, že to byla velice užitečná zkušenost, vidět sílu přirody a to, jakým způsobem se s tím psychicky vypořádat.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCMUnMlqDLyRiG_uPdplGLE2LLIonj0REm_AtEtKW94B4bRoHk1i685ShgFfHij5l8VpvqQEdAVDaYS61SyhbtWyvjFyWg8FC46CIIlM3h7ul1QOWsXUDeROzUmC-U-SJYoMaFZYTglqc/s1600/DSC_0051.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCMUnMlqDLyRiG_uPdplGLE2LLIonj0REm_AtEtKW94B4bRoHk1i685ShgFfHij5l8VpvqQEdAVDaYS61SyhbtWyvjFyWg8FC46CIIlM3h7ul1QOWsXUDeROzUmC-U-SJYoMaFZYTglqc/s320/DSC_0051.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCMUnMlqDLyRiG_uPdplGLE2LLIonj0REm_AtEtKW94B4bRoHk1i685ShgFfHij5l8VpvqQEdAVDaYS61SyhbtWyvjFyWg8FC46CIIlM3h7ul1QOWsXUDeROzUmC-U-SJYoMaFZYTglqc/s1600/DSC_0051.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfsnyvdWzUdwM7mOH4cC_37_GNux3NmG0jRuh-MoO20pTf72QaTsbQB7xNhgZ4SX0iEMXt-K1hPGHiMhC7uFHr6X1BkOnFq-OAcvV6FnzYB0H9sD9I8A-HOXhWYkdeTkIynzptw29yzhw/s1600/DSC_0059.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfsnyvdWzUdwM7mOH4cC_37_GNux3NmG0jRuh-MoO20pTf72QaTsbQB7xNhgZ4SX0iEMXt-K1hPGHiMhC7uFHr6X1BkOnFq-OAcvV6FnzYB0H9sD9I8A-HOXhWYkdeTkIynzptw29yzhw/s320/DSC_0059.JPG" width="320" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr-xc5g1HB9RvC29Kso3Y7hRRTPqCb1MkslkUgoaMcpiQZOtNADdhmdGGUyZB6_MibzdKkwyOZEQaoL5CDm3QbjWuh0jSDUXAT9Fvh1ZvuB9WglpNEdEFEQPJnzpoi8D1BjuzR87qWZ1s/s1600/Damage_of_Tsunami_in_Kesennuma.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr-xc5g1HB9RvC29Kso3Y7hRRTPqCb1MkslkUgoaMcpiQZOtNADdhmdGGUyZB6_MibzdKkwyOZEQaoL5CDm3QbjWuh0jSDUXAT9Fvh1ZvuB9WglpNEdEFEQPJnzpoi8D1BjuzR87qWZ1s/s320/Damage_of_Tsunami_in_Kesennuma.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
PS: Fotek je zde pomálu, jelikož jsem nechtěl pobíhat z foťákem na krku a dětmi za zády :D<br />
<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-41217659704275804962012-09-13T23:26:00.000-07:002012-11-05T01:16:51.646-08:00Objevování Akity - Výlet do Kakunodate a k jezeru TazawaJakožto pro nově příchozí pro nás naplánovala škola jednodenní výlet k jezeru Tazawa a do města Kakunodate (kterému se občas říká Malé Kjóto). Spousta zahraniční studentů společně s Japonci vyrazila na výlet ve čtyřech autobusech.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Do autobusu jsem nestupoval s tím, že nikoho, koho tam vidím, neznám. Nastala krátká chvíle váhání. Jelikož jsem v té době byl trochu otráven neústálou angličtinou, tak jsem si po chvilce váhání přisedl k jedné milé Japonce jménem Saki. Po chvilce jsem se hodně rozpovídali a úplně sem se bavil. Ještě, že byla Saki docela komunikativní :D<br />
<br />
První zastávka byla městě, kde se vyrábělo údajně vynikající miso a sojová omáčka. Měli jsme rozchod po obchodě, kde se dali ochutnat různé laskominy. Největším lákadlem však byla zmrzlina.....s příchutí sojové omáčky. Vím, zní to trochu nevábně, ale ve skutečnosti byla úplně vynikající :) Také jsem zde potkal Tomoku, kamarádku Saki, které se stala mojí druhou průvodkyní :)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHqXv-2wwabo8HLELmzBR7l2KgTBNF8lnJYdA5MCsXUWO5Fjpd1gUoPYRXAnyVTfqicIlHF0zeeEMV-eQy1UTngfaOjz8f5QyE8JILsOaRQxtkU9Q7V8_IFCIdKgyPin2Lr0IteRxRAMQ/s1600/DSC_0003.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHqXv-2wwabo8HLELmzBR7l2KgTBNF8lnJYdA5MCsXUWO5Fjpd1gUoPYRXAnyVTfqicIlHF0zeeEMV-eQy1UTngfaOjz8f5QyE8JILsOaRQxtkU9Q7V8_IFCIdKgyPin2Lr0IteRxRAMQ/s320/DSC_0003.JPG" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQvx1pLAT-4PHtxWlZb93JzrkkqtMhBGH8Dg3jmkXERilYbPQEjHDqA59zEgJm-pXnwiLOznsnrGgnYapn2iOtEi2Kol-njIz1Np1uYaJLOP6qEeTbvCUH8jbGeJJGyw5fMNhdpRncHcM/s1600/DSC_0008.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQvx1pLAT-4PHtxWlZb93JzrkkqtMhBGH8Dg3jmkXERilYbPQEjHDqA59zEgJm-pXnwiLOznsnrGgnYapn2iOtEi2Kol-njIz1Np1uYaJLOP6qEeTbvCUH8jbGeJJGyw5fMNhdpRncHcM/s320/DSC_0008.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBjIaQXzi0bwuVT5D-_AeG4-kt11o0VQ4QGyg5SbYbs22TZqlv71tY7mzvk5kFDVtm49nJJ4AuU_EDUQj2165GSuNbjs3OhrvCZ6M2BCRg89qsTKSo4fJGRoJ32myEksadugFPvN-8R-k/s1600/DSC_0010.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBjIaQXzi0bwuVT5D-_AeG4-kt11o0VQ4QGyg5SbYbs22TZqlv71tY7mzvk5kFDVtm49nJJ4AuU_EDUQj2165GSuNbjs3OhrvCZ6M2BCRg89qsTKSo4fJGRoJ32myEksadugFPvN-8R-k/s320/DSC_0010.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Po další asi 40 minutové cestě jsme se konečně dostali k jezeru Tazawa. Asi se ptáte proč výlet k tomuto jezeru. Důvod je v celku jednoduchý - jedná se o nejhlubší jezero Japonska. V nejhlubším místě má asi 423,2 metrů. <br />
První zastávka nás čekala asi okolo 11 hodiny na jedné straně jezera, kde se nacházela pozlacená socha a malá svatyně (a samozřejmě i obchod se suvenýri a jídlem). Pěkné místo, ale nijak moc zajímavé. To zajímavější nás čekalo o chvíli později. Pozitivní věc bylo jídlo. Ochutnal jsem butaman (osobně mi to připomínalo naše kynuté knedlíky plněné vepřovým).<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuSQzqDk3GiAfyEazOTGoaRI7mGDZcu_CW04y9p2veo9UoUKRcsx2MZ2fD_K63thf16YEJKXnxe3YPe4yPnMlC6-khVVes1yUllGNcFM52U8SPZ3-QO5KvwbfINHrhacttOFjgSutPAWM/s1600/DSC_0020.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuSQzqDk3GiAfyEazOTGoaRI7mGDZcu_CW04y9p2veo9UoUKRcsx2MZ2fD_K63thf16YEJKXnxe3YPe4yPnMlC6-khVVes1yUllGNcFM52U8SPZ3-QO5KvwbfINHrhacttOFjgSutPAWM/s320/DSC_0020.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLT0cxYZTLwEOVU1HG04DOhFCdewlB0xKjpl8Jz8rMF7UmOOBohFcvzEtBiKxGgpvruTGfmwGISDgfNl0bZHUTJEboeck_xTNH6Ik6Np54Yus6mxjxgkCrCeRJ7AVxCS-qfEEYvS47iK8/s1600/DSC_0039.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLT0cxYZTLwEOVU1HG04DOhFCdewlB0xKjpl8Jz8rMF7UmOOBohFcvzEtBiKxGgpvruTGfmwGISDgfNl0bZHUTJEboeck_xTNH6Ik6Np54Yus6mxjxgkCrCeRJ7AVxCS-qfEEYvS47iK8/s320/DSC_0039.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6YQ327ar1CNo3OVdRXSjIb8YRrgQ6vAvewWUScw65Sbj4-NCP0cHwm5OvfLNJuKACK2kupCSLScvu9dWRl05C3iYRpClG7lmb5rkDI6eyfVTSUNZFW7vEIKr1yQR-RGeF93x-E2CkYbc/s1600/DSC_0044.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6YQ327ar1CNo3OVdRXSjIb8YRrgQ6vAvewWUScw65Sbj4-NCP0cHwm5OvfLNJuKACK2kupCSLScvu9dWRl05C3iYRpClG7lmb5rkDI6eyfVTSUNZFW7vEIKr1yQR-RGeF93x-E2CkYbc/s320/DSC_0044.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Znovu jsme nasedli do autobusu a čekala nás cesta na druhou stranu jezera. Po krátkém obědě v podobě bento boxu jsme měli rozchod u jezera, které spousta lidí využila hlavně jako koupaliště :D Já se po chvilce váhání taky přidal :) V počasí, které ten den panovalo, to přišlo jako dar z nebe - skvělé osvěžení.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPhh8cAWVzOonysSUaW2ALp38vbRqC7L5x77inlwljCv29sKz01My1y8Fdc0N5bK280ie3HAnPuNspIs194ZBoLWk3JGCzzjbCD5LsNjLMpJkiF7vnskmZHLPEO-zliDM6_wxwhgt3t6M/s1600/264117_356793657741457_1546374795_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPhh8cAWVzOonysSUaW2ALp38vbRqC7L5x77inlwljCv29sKz01My1y8Fdc0N5bK280ie3HAnPuNspIs194ZBoLWk3JGCzzjbCD5LsNjLMpJkiF7vnskmZHLPEO-zliDM6_wxwhgt3t6M/s320/264117_356793657741457_1546374795_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Dalším lákadlem byly šlapadla. Nakonec jsme se odhodlali s dalšími lidmi pro šlapadlo pro šest lidí. Bylo to super, závodit se šlapadle, kochat se a podobně...do té doby než se naše šlapadlo rozbilo. Jako jediné skupině se nám podařilo uvíznout asi 200 metrů od břehu. Po chvilce čekání a následného přemlouvání jsme přemluvili lidi na jiné loďce, aby nás odtáhli ke břehu, což se úkazalo jako dost hloupej nápad. Záchrana však přeci jenom přišla. Po návratu na břeh jsme se dopravili, poměrně unavení, k autobusu a čekala nás další hodinová cesta do města Kakunodate.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPhrEUSlEXsHwGzOl_RcKvfmnLMhpVBaQdbAalNyBcRC2YaujWDhXzsHCUkUgMvnqaYjDbnCwgIZlAs8rUuUeLB0ax7-8R8jX3Ja7ZyThwqzT0Yuqwwfh5Usq8q62dj0Weduj5L_RQ1A4/s1600/DSC_0051.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPhrEUSlEXsHwGzOl_RcKvfmnLMhpVBaQdbAalNyBcRC2YaujWDhXzsHCUkUgMvnqaYjDbnCwgIZlAs8rUuUeLB0ax7-8R8jX3Ja7ZyThwqzT0Yuqwwfh5Usq8q62dj0Weduj5L_RQ1A4/s320/DSC_0051.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhds1kU4auQjATwpU2S9T4jp_5OU9J36xZGE1hK07-4Tm4piHXo3Dx7KsHw5qzLC-tYFAkOL6o7frGfZZt-xovUp_A0RqeRPRkpWiujQQWZtBezbimavzmyvMC59y6445st61UtzkwrR6c/s1600/DSC_0067.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhds1kU4auQjATwpU2S9T4jp_5OU9J36xZGE1hK07-4Tm4piHXo3Dx7KsHw5qzLC-tYFAkOL6o7frGfZZt-xovUp_A0RqeRPRkpWiujQQWZtBezbimavzmyvMC59y6445st61UtzkwrR6c/s320/DSC_0067.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQP5kAU_yTJTtLNazkg-5hMUs-rHyYzgGti5QKkQlJ4rSd5X_7_cUsLWR0lmIX9ZneGyyhhZMkFieWVNbrxky01Mgkg047KY1URT8a5c3IvkS-3vF-JmzFuHhorxLOt3ANxKeA3DQoWeQ/s1600/DSC_0074.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQP5kAU_yTJTtLNazkg-5hMUs-rHyYzgGti5QKkQlJ4rSd5X_7_cUsLWR0lmIX9ZneGyyhhZMkFieWVNbrxky01Mgkg047KY1URT8a5c3IvkS-3vF-JmzFuHhorxLOt3ANxKeA3DQoWeQ/s320/DSC_0074.JPG" width="320" /></a></div>
Město Kakunodate se proslavilo velkým množství samurajských rodin žijících zde před restaurací Meidži (rok 1868). Zákonitě je proto celé město plné tradičních japonských domů, většina z nichž dnes slouží jako expozice. Navíc v zimě by to tu muselo být dost nepříjemné. Většina expozic se zaměřuje na samurajské výstavy. Takže si člověk prohlédne spoustu zbrojí, mečů, záštit, ale také i staré hračky nebo sbírky z období 20. let (pravděpodobně spojené s oblastí Tóhoku, ve které se momentálně nacházím).<br />
V případě Kakunodate se jednalo především o poznávání staré architektury a nasávání atmosféry toho místa, ze kterého bylo opravdu cítit hodně historie.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj78pDg4P7TvNB0ap_z1PXngeGiobZcVoq-3SdJBby6drwJurlNaBpq0XnaRjrfGqdCjG8ed73f8P6nWf6n36s6bOmo02XWbEVQNjihG82k_b4LAQiwyrN2G4HuQlb0Px44hnT3L4rcxc4/s1600/DSC_0091.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj78pDg4P7TvNB0ap_z1PXngeGiobZcVoq-3SdJBby6drwJurlNaBpq0XnaRjrfGqdCjG8ed73f8P6nWf6n36s6bOmo02XWbEVQNjihG82k_b4LAQiwyrN2G4HuQlb0Px44hnT3L4rcxc4/s320/DSC_0091.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_h5et-TwOtzXPOqQwjgQiCfhbhl71LutqGboBBLu02L7jn2rY4WvKzohOC9Fs2aVc71-lc-kX4ZhrDwkPuB-1ix1ZNqRc3hLacbOOuZFXB_zo-Un3axNr7wGID_ouwedBmIcEsxp3REk/s1600/DSC_0105.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_h5et-TwOtzXPOqQwjgQiCfhbhl71LutqGboBBLu02L7jn2rY4WvKzohOC9Fs2aVc71-lc-kX4ZhrDwkPuB-1ix1ZNqRc3hLacbOOuZFXB_zo-Un3axNr7wGID_ouwedBmIcEsxp3REk/s320/DSC_0105.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9scp_AioOUUo3mwhtq9-OKaMupOrQVQpZPzcFUJR0B-QQnTwqEwl9SX74ceRXE4VQqfkjRI39Hw1iO5h_DEDFFpir3oW97xo4GOC72vutWlF6HUWUaTtQxNdDwnoSSSVofNMpsltQjQs/s1600/DSC_0106.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9scp_AioOUUo3mwhtq9-OKaMupOrQVQpZPzcFUJR0B-QQnTwqEwl9SX74ceRXE4VQqfkjRI39Hw1iO5h_DEDFFpir3oW97xo4GOC72vutWlF6HUWUaTtQxNdDwnoSSSVofNMpsltQjQs/s320/DSC_0106.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhux0JX4yUJP_q7xDpkGqKZKaD5X13TYoUE2tZvyogSDyxo15gz-g_G2Z2ZSqS0CpEGzsA8EROo73MuRdGDbrKfiCGxyZTTkT037dPkfvT3VWNzJkNtG1ZBX7__Cmn0K971rLxXDcHW6w/s1600/DSC_0109.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhux0JX4yUJP_q7xDpkGqKZKaD5X13TYoUE2tZvyogSDyxo15gz-g_G2Z2ZSqS0CpEGzsA8EROo73MuRdGDbrKfiCGxyZTTkT037dPkfvT3VWNzJkNtG1ZBX7__Cmn0K971rLxXDcHW6w/s320/DSC_0109.JPG" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4cwCodnNMQH6gT5B2bsxiN7PBAomwCAxgal9eiMgXgWndU1Gav20LGjalL86B3-K_YYHfxxeTkGh4VoGzzH_0Hy2BhxvFOBds2H7_w0fVDL8SJcuEpz7piilxrDFcxK8DcbqUvaP_aGI/s1600/DSC_0113.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4cwCodnNMQH6gT5B2bsxiN7PBAomwCAxgal9eiMgXgWndU1Gav20LGjalL86B3-K_YYHfxxeTkGh4VoGzzH_0Hy2BhxvFOBds2H7_w0fVDL8SJcuEpz7piilxrDFcxK8DcbqUvaP_aGI/s320/DSC_0113.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Poslední zastávkou v Kakunodate byly obchody se zmrzlinou. Osobně jsem si dříve myslel, že existují jen příchutě jako vanilka, citrón, jahoda apod. Japonci ale mají své příchutě - sezamová zmrzlina, sakurová zmrzlina (tyto dvě jsem ochutnal) a údajně i wasabi zmrzlina.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2cztyZcw2I39UMRVgj3Wvc3kb7v_YNGnGc3YfEK1lj1BnP0zI4xJN01Wru8AFfb2o26wxxjxPJ0PmFTKxB6t-nFLdsUOxv27Mt98YcXraB7YKar556Mz0ykozjDHtCAYxbZPG3DOG3wI/s1600/DSC_0124.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2cztyZcw2I39UMRVgj3Wvc3kb7v_YNGnGc3YfEK1lj1BnP0zI4xJN01Wru8AFfb2o26wxxjxPJ0PmFTKxB6t-nFLdsUOxv27Mt98YcXraB7YKar556Mz0ykozjDHtCAYxbZPG3DOG3wI/s320/DSC_0124.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjak_lTOgnYV-Xnk3D9bKAXL7h5ITnK1jBWdARwtFBj-0rZgIT9EMVmP_JPliaiRZzcODaJHl2uMw9FGZnXpwcTV4rUUvf9PJXCMm1YxJ9pPDzVzkHA2R61_gEDTxK6NBoEYUk238GTXR8/s1600/DSC_0125.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjak_lTOgnYV-Xnk3D9bKAXL7h5ITnK1jBWdARwtFBj-0rZgIT9EMVmP_JPliaiRZzcODaJHl2uMw9FGZnXpwcTV4rUUvf9PJXCMm1YxJ9pPDzVzkHA2R61_gEDTxK6NBoEYUk238GTXR8/s320/DSC_0125.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi06nuGPFBgzQQy_aUB8DjMngofPxaIYSTPXc3tgdfrJ_WtIcQuLXFVlbZ_m2Het2STHOqQN7HGZWzh_3Uyv-TD3J7imjfyxkRzH84Zy3oBDrHqcGrIM1jWFuHJ5UEPPoNkcbSDQgqNtIc/s1600/DSC_0135.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi06nuGPFBgzQQy_aUB8DjMngofPxaIYSTPXc3tgdfrJ_WtIcQuLXFVlbZ_m2Het2STHOqQN7HGZWzh_3Uyv-TD3J7imjfyxkRzH84Zy3oBDrHqcGrIM1jWFuHJ5UEPPoNkcbSDQgqNtIc/s320/DSC_0135.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFFXVaXtPESgPgOWoeEQXEdvUhgDHP7Iz4cvrs5toPB_5dAZvxpj3vgHbvyCrKQVU9gbdWQvO9AYez2UkmfCS0LA_Lkz1X25CIv9bJwsqFdEqL9IWr5R_P_1F6tmujOmXrlQxb4LKZzyI/s1600/DSC_0155.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFFXVaXtPESgPgOWoeEQXEdvUhgDHP7Iz4cvrs5toPB_5dAZvxpj3vgHbvyCrKQVU9gbdWQvO9AYez2UkmfCS0LA_Lkz1X25CIv9bJwsqFdEqL9IWr5R_P_1F6tmujOmXrlQxb4LKZzyI/s320/DSC_0155.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-65151347509565532352012-09-13T21:31:00.000-07:002012-11-05T01:16:51.654-08:00Něco málo o Akita International University I když tento článek byl zamýšlen původně jako první, přichází na řadu až teď. Popravdě je to možná lepší, jelikož jsem si stihl už udělat trošku obrázek o škole.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGYoUbp_aFgWlKbktPA0WVyEnhHDVkS0pJMpxuBMuEEvXJ0xhy6gZUORHg41ClzojgFU_A86JtKbpHwoNlJwIZ6PIVCQPuA5-O4C9Nv4ubh4MhnxkAt4FTvnCjAVKsxlDcqRQv9TOR7gg/s1600/546022_411746802221109_9037174_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGYoUbp_aFgWlKbktPA0WVyEnhHDVkS0pJMpxuBMuEEvXJ0xhy6gZUORHg41ClzojgFU_A86JtKbpHwoNlJwIZ6PIVCQPuA5-O4C9Nv4ubh4MhnxkAt4FTvnCjAVKsxlDcqRQv9TOR7gg/s320/546022_411746802221109_9037174_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Moje škola se jmenuje Akita International University (japonsky 国際教養大学) a nachází se "poblíž" města Akita (asi 30 km). Dostupnost je nicméně docela slušná, protože škola má obstarané dvě autobusové linky (jedna cesta asi 150 jenů), jednu do obchodního domu Aeon nebo potom do města Wada, odkud se dá vlakem do Akity (cca 230 jenů). Trošku nešťastná poloha je však vykompenzována klidem, pěknou přírodou a stezskami v lesích. Navíc pěšky se dá dostat do Wady i do Aeonu za hodinu, takže člověk může zajít někam na jídlo nebo na jedno :D<br />
<br />
Co vůbec tato škola nabízí. V podstatě se jedná o jakousi "fakultu svobodných umění", kterou bych asi s největší pravděpodobností přirovnal k filozofické fakultě u nás (s rozdílem, že zde najdete i ekonomii nebo učitelské M.A. programy). Nabídka předmětů je překvapivě dosti široká, takže si zde vyberou jak lidé s japanistickým zaměřením, tak i bez něj. Jelikož jsou tu hlavní obory Global Studies a International Business, člověk vycítí, že má opravdu na výběr.<br />
<br />
Já jsem se rozhodl následovat jejich program Japanese Studies a Japanese Language Program, takže se budu věnovat jim. Programy nabízí poměrně dost širokou kulturní, ale i jazykovou průpravu. Kulturní předměty jsou většinou zaměřeny na klasické klišé typu náboženství, politika, Manga Mania, literatura a hlavně japonská společnost. Do jazykových kurzů probíhá klasické rozřazování pomocí psaného testu, který je odstupňován dle různých obtížností, a také pomocí psaného textů. Většinou se však člověk nakonec dostane do moc vysoké obtížnosti (případ asi 10 lidí v mé skupině) nebo do nižší, nikdy ne do té, do které chtěl. Podle úrovně si pak člověk může vybírat další kurzy - četba, psaní, výslovnost, překlad apod. Nabídka je velice široká.<br />
Kromě japonštiny se zde dá studovat všechno možné - ekonomie, politologie, jazyky... Je toho spousta. <br />
<br />
Co se vybavení kampusu týče, nelze si moc stěžovat. V kampusu se nachází vše nutné k přežítí - obchod (plus další obchod asi 1 minutu chůze od kampusu), tělocvična, posilovna, jídelna, kavárna. Navíc na škole působí mnoho různých klubů jako například volejbal, basketball, futsal, házená, kluby spojené s tradičními japonskými uměními - ikebana, kaligrafie, japonský tanec, aikido; nebo třeba i rock band nebo hip hop dance. Člověk má velice širokou nabídku a je na každém, jestli se přidá nebo ne. Výhodou je, že člověk nemusí nikam dojíždět. Také vyřizování věcí na začátku semestru bylo velmi snadné. Studijní vyřídilo většinu věcí za studenty, takže není nutné dojíždění ani běhání po úřadech.<br />
<br />
Kampus se skládá přibližně 10 budov - 4 budov, kde probíhá výuka, knihovny, Student Hall, administrativní budova, tělocvična, jídelna a 3 koleje. Vše poměrně dobře vybané (hlavně klimatizace), obzvláště knihovnu a počítačové učebny si nemohu vynachválit.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSbl3WrGAkN1ptdcJx20ud1eR-h9BbdAk2Gts-jGY5rD8ZDOlYUHWRu3GDEpJGhyphenhyphena0Bks48r9dy2Z_3BNPhiw_SJ9axsGeHuTmIuqFbPaZ_3qHVdJOQ764LxCl8RbcgKg6mszlW3Jax8k/s1600/facilities12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="233" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSbl3WrGAkN1ptdcJx20ud1eR-h9BbdAk2Gts-jGY5rD8ZDOlYUHWRu3GDEpJGhyphenhyphena0Bks48r9dy2Z_3BNPhiw_SJ9axsGeHuTmIuqFbPaZ_3qHVdJOQ764LxCl8RbcgKg6mszlW3Jax8k/s320/facilities12.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwRo3k_bHZqa5oQTjG5LBRNC0n2wft9_b0g93SrztzDZRbOTspHxXqT6ZCFFyvxRFKa5iKmDMOqGdFb6Wy_2eR4Ee71dD39-rvEH9YKpCel9QtBJcPCyYL_GtCPr0RtVQ41vKwMVLHaoU/s1600/facility08.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwRo3k_bHZqa5oQTjG5LBRNC0n2wft9_b0g93SrztzDZRbOTspHxXqT6ZCFFyvxRFKa5iKmDMOqGdFb6Wy_2eR4Ee71dD39-rvEH9YKpCel9QtBJcPCyYL_GtCPr0RtVQ41vKwMVLHaoU/s320/facility08.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Jídelna je zde úžásné místo pro potkávání lidí.Možnosti jak se stravovat jsou dvě - kupovat si jídlo sám za cash nebo mít Meal Plan. Meal Plan není špatná věc, ale pro lidi, kteří mají k dispozici kuchyni, je to dost nesmyslné. Navíc, pokud si člověk vaří sám, zaplatí za jídlo polovinu. Ale občas se v jídelně najdou jídla, kterým nelze odolat :D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5itd8kLt0CcEBo_8HjhOIJqbg-lJIQITZ0WnxE4WjEduUJX3Akx598U3c0JSwymNp-cgzFYb8AohsxoaSKPNsXz6tx5i42WRXNlItc6Yn4dac-d7-26IWpo2uZQiHehWCUacQkyMRuO4/s1600/cafeteria.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5itd8kLt0CcEBo_8HjhOIJqbg-lJIQITZ0WnxE4WjEduUJX3Akx598U3c0JSwymNp-cgzFYb8AohsxoaSKPNsXz6tx5i42WRXNlItc6Yn4dac-d7-26IWpo2uZQiHehWCUacQkyMRuO4/s320/cafeteria.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
A teď k popisu kolejí. Jak jsem výše zmínil, lze zde najít 3 koleje - Komachi, Global Village a University Village. Komachi je kolej našeho typu - spousta pokojů po dvou, kdy dva pokoje vždy sdílí koupelnu (v případě děvčat trochu nepříjemné). Bohužel s kuchyní je to horší, tak je jedna na celou kolej. U Komachi se předpokládá, že studenti budou mít předplatné v jídelně (meal plan). Jelikož na této koleji musí všichni prváci strávit rok, je zde zákaz konzumace alkoholu (alkohol se zde smí pít od 20 a většině prváků je 18/19). Výhodou je, že zde studenti neplatí inkaso, což přijde vhod v létě, kdy chce člověk často používat klimatizaci.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPyvMlN-BlafWRRghQiTPmOoYbmiaoOnn4fubqRVF4jjuIA-3RXxQdApdFDa5VPo3VyawbiGn-SfkknmykBL4qzoSRmC6VrJDgcpAOGrJ2aBEP7ABOk87youDX6eNO1pSEEiKxDVk1JAc/s1600/komachidorm.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="219" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPyvMlN-BlafWRRghQiTPmOoYbmiaoOnn4fubqRVF4jjuIA-3RXxQdApdFDa5VPo3VyawbiGn-SfkknmykBL4qzoSRmC6VrJDgcpAOGrJ2aBEP7ABOk87youDX6eNO1pSEEiKxDVk1JAc/s320/komachidorm.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pkSH9x0OSYBtRq7mstWG1y6YaFRBjdIbAqhuvgfT8pQTcUd0hz6gv7ro76UHss9rAy0QskRVq-ry0R5ZV3WZQ2_jqgGEqKVV8_Wj_soBcqkMsLfV_6OyAD4oW_SXfNbQaqlNEWET4P8/s1600/globalvillage.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pkSH9x0OSYBtRq7mstWG1y6YaFRBjdIbAqhuvgfT8pQTcUd0hz6gv7ro76UHss9rAy0QskRVq-ry0R5ZV3WZQ2_jqgGEqKVV8_Wj_soBcqkMsLfV_6OyAD4oW_SXfNbQaqlNEWET4P8/s320/globalvillage.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgwF_Ck-8ZN9NZpmeHPF5qFTNJEMnBZzXRQYkrGH3XUIrd307AMwM0arQMIfQBoqAirhbB3z8UNl34OD4bzgE3qRwMqKIE0JQ6eZjSPBz4wkzSa2x25J5VwfNoDqwpXJAZ4ihFkKIe4dA/s1600/uni_village1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgwF_Ck-8ZN9NZpmeHPF5qFTNJEMnBZzXRQYkrGH3XUIrd307AMwM0arQMIfQBoqAirhbB3z8UNl34OD4bzgE3qRwMqKIE0JQ6eZjSPBz4wkzSa2x25J5VwfNoDqwpXJAZ4ihFkKIe4dA/s320/uni_village1.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Zbylé koleje jsou Global Village a University Village. V obou se musí platit inkaso, ale na druhou stranu může člověk vařit jak a kdy chce, zvát si lidí na menší posezení nad sklenkou saké a podobné věci. Definitivně zde má člověk víc svobody. Byty jsou vždy po dvou, takže se člověk dělí o koupelnu s jedním dalším člověkem. Většinou zde funguje princip, že japonský student je na pokoji se zahraničním studentem. Bohužel, já jsem živoucí důkaz toho, že to vždy nefunguje (můj spolubydlící je Filipínec... :/ ).<br />
<br />
A poslední výhoda...neprobíhá tady žádná separace studentů. Zahraniční studenti mají výuku s Japonci, stejně tak různé kruhy a podobně, což dává šanci k seznamování a povídání :)<br />
<br />
I když jsem od AIU moc neočekával původně, byl jsem velice příjemně překvapen pěkným a dobře vybaveným kampusem, ne uplně nejhorší dopravní dostupností a hlavně super lidmi, ať už studenty nebo vyučujícími.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-17638681757731818032012-08-30T09:35:00.000-07:002012-11-05T01:16:51.640-08:00Večer v japonské hospoděPůvodně měl být dnešní příspěvek spíše o AIU (Akita International University), ale stala se věc, kterou jsem vůbec nečekal, a chtěl bych se o ni trochu podělit...<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Po dni plném přednášek o různých akademických věcech, tak jsme si (i přes únavu z poledního 3 kilometrového výšlapu) řekli s Willem (výměnný student z Washington DC), že půjdeme prozkoumat stezky v lesech (varování: v lesech v okolí AIU se údajně nachází medvědi).<br />
<br />
Vše začalo zcela nevinně asi v 6 odpoledne, kdy jsem doskypoval -cesta k pramenu kousek od školy. Na cestu jsme vyrazili asi v 18:45 a cestu jsme nakonec přes trochu hádání (a Willovu orientačnímu smyslu) našli. Ale protože jsme asi aktivní blázni nebo něco podobného, nestačilo nám to. A tak jsme pokračovali bezcílně dál. Přes rýžová pole (ze kterých je mimochodem skvělá rýže a ještě lepší saké), jsme nějakou podivnou náhodou narazili na pěknou šintoistickou svatyni na vrchu jedno kopce kousek od cesty. Poprvné v životě jsme viděl svatyni, torii, šišikoma a podobně. Příznávám, že to opravdu má své kouzlo.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgThMTgj68ky7G1LqbcaoBq3QdIyEhQd83Ry_IcdYV9ZX_YBdA4IHfxyaStCQoG2YimeMJj7y6D1FzJQXdUdYomMX53ZzAJBlCcwUwdhcdMX-gXBu1wmmHcE39bwSmPNUKi_plWQ61AnTQ/s1600/DSC_0803.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgThMTgj68ky7G1LqbcaoBq3QdIyEhQd83Ry_IcdYV9ZX_YBdA4IHfxyaStCQoG2YimeMJj7y6D1FzJQXdUdYomMX53ZzAJBlCcwUwdhcdMX-gXBu1wmmHcE39bwSmPNUKi_plWQ61AnTQ/s320/DSC_0803.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSXbxHaU8oP0iDC3lKruypAbhi-H39q-p2kF1OQezVcuiGHGg1KdvSnbh52Spp7bC1lyzrJG8acaoyddeWM6ebz3P6BmppbbK3f0Y_L47LubEbzqVkD8jxfOy73Wg1qETIECJJalcjl3U/s1600/DSC_0807.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSXbxHaU8oP0iDC3lKruypAbhi-H39q-p2kF1OQezVcuiGHGg1KdvSnbh52Spp7bC1lyzrJG8acaoyddeWM6ebz3P6BmppbbK3f0Y_L47LubEbzqVkD8jxfOy73Wg1qETIECJJalcjl3U/s320/DSC_0807.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinYu_PIrBK-epRtkCLGHsCo1fZ5ukJn9JJWIg-Xn8pda9SMze7D_x0zaOmA-ke3QR6dBEQFgY09x-TfIczxBByr-dpT1gR_zzkyvREKhBweY4clDf_ozEUcfUk436OZQjkCawDrisKB_c/s1600/DSC_0813.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinYu_PIrBK-epRtkCLGHsCo1fZ5ukJn9JJWIg-Xn8pda9SMze7D_x0zaOmA-ke3QR6dBEQFgY09x-TfIczxBByr-dpT1gR_zzkyvREKhBweY4clDf_ozEUcfUk436OZQjkCawDrisKB_c/s320/DSC_0813.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Normální člověk by v tuto chvíli čekal, že se vrátíme (popravdě už se docela ztmívalo), ale nám to nedalo. Tudíž jsme se vypravili do vesnice Tošima, která je hned u svatyně. Vesnice plná nádherných domků, kde je kromě nich velké prd. V touze po dobrodružsví a bloudění, jsme potkalí domorodce jméneme Itaró. I když Itaró neuměl ani slovo anglicky, dostali jsme se mojí lámanou japonštinou a jeho doprovodem na cestu do města Wada (městečko, kde se nachází nejbližší stanice vlaku).<br />
<br />
Po dalším kilometrech jsme nakonec dorazili do městečka Wada a bloudili okolo. Nevím proč, ale nejakou náhodou jsme potkali starého známého Itaróa, který nás nasměroval do tělocvičny se podivát na volejbal...a samozřejmě také do hospody. Původní plán byl volejbal, ale z toho nás rovnou přesměrovali na hospodu. Tak jsme si řekli, že to zkusíme :D<br />
<br />
Hned po příchodu bylo jasné, že na cizince jsou nejspíš zvyklí, ale ale nejspíš nikoho takového jako Američana a Čecha nečekali :D A nikdo z nich taky naovládal angličtinu. Z tohoto důvodu jsem fungoval celý večer jako tlumočník, což by nebylo na škodu. Problém byl v tom, že bych asi byl potřeboval někoho s lepší japonštinu, protože jsem v tom rámusu nic neslyšel a navíc ten akcent. Ale nějak jsem nakonec vždy pochopil, o čem mluví (po třech minutách vysvětlování a hromadě posunků).<br />
<br />
Tak jsme začali klasickým seznámením a podobnými věcmi. Podnik patřil paní Jóko, která byla z městečka Tošima. Po představení, nějakém pokecu a darování přívěsku Krtečka jsme se nakonec rozhodli pro pivo. Bohužel asi mylně pochopila, že jdeme na "tabenomi hódai" (eat and drink all you can na tři hodiny), a tak nám začala na stůl nosit jídlo a podobně. Nejen to; i ostatní hosté se začali připojovat do rozhovoru (stále nosila hromady jídla). Další osůbka, která se s námi dala do řeči, byl pan Kaneiči - postarší pán z města Wada s velmi drsným akcentem, že jsem skoro nerozumněl. Od něj jsme dostali vysvětlení o všech jídlech a také o typické věci prefektury Akita - saké (日本酒 nihonšu). Vysvětlil nám různé věci, včetně toho, kdy a jak ho podávat a také kolik ho vypít a podobně (osobně nevím, jestli to jako Čech potřebuju vysvětlovat :D ).<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQC7o_2lXj5wPE1R84gZRMOT0ZJDkyTb6LbBsO_hGAa9h92zS-OcvJYCMjRxfS7qU-w3kLvN2-cPMwmEBtkWGQDDDswRRjrkhbKqcLWqZ4_XRKsGe1ZlyUvQH-7WxTQv6EK3jT5NY1hrY/s1600/DSC_0817.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQC7o_2lXj5wPE1R84gZRMOT0ZJDkyTb6LbBsO_hGAa9h92zS-OcvJYCMjRxfS7qU-w3kLvN2-cPMwmEBtkWGQDDDswRRjrkhbKqcLWqZ4_XRKsGe1ZlyUvQH-7WxTQv6EK3jT5NY1hrY/s320/DSC_0817.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyUbu7EnG3Qo2_t03W24hyDsgiRCbsp_CdVXNs0o95DWiXfQUHLiGqlEcMbGEIHVYXtsoeVqbOUiSkccMowCZsemXPHloUP9h7QFhDX1HPw1b_yecGZpcuKLJBDgh9gXBNLq-TzPz9e-s/s1600/DSC_0819.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyUbu7EnG3Qo2_t03W24hyDsgiRCbsp_CdVXNs0o95DWiXfQUHLiGqlEcMbGEIHVYXtsoeVqbOUiSkccMowCZsemXPHloUP9h7QFhDX1HPw1b_yecGZpcuKLJBDgh9gXBNLq-TzPz9e-s/s320/DSC_0819.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
A tak se pokračovalo ve večeru. Po přichodu dcery paní Jóko a jejích kamarádek se v hospodě objevila typická japonská věc - karaoke, se kterým začaly ty 3 děvčata. Jako hloupý gaidžin jsem byl nakonec vyprovokován ke zpěvu :D Na to, jak jsem byl nervózní, tak to nebylo tak zlé. Prvně jsme zpíval s jednou z těch tří holek (dvě jménem Ajako, dcera majitelky nevím) nějakou neznámou enka písničku, což byl docela problém. Ale dostal jsem od jednoho dědy, který tam seděl, 1000 jenů za odvahu, což pomohlo pokrýt účet :D Problém nastal v tom, a nevím, jak se to stalo, ale začalo se mi to docela líbit (rozdíl japonského a českého karaoke - japonské karaoke má efekt na hlas a taky nezpíváte před celou hospodou v podobě 30 lidí, ale max 8 v našem případě). Sebral jsem tudíž všechnu odvahu a stihl jsem si s oběma Ajako duet - AM 11:00 od HY a 以心伝心 od Orange Range (velice známé songy na karaoke asi, jelikož všichni vypadali, že je znají). Potom se i Will odhodlal na jednu anglickou - Beatles a jejich Lucy in the Sky with Diamonds :D A po tom všem a loučení jsme se vydali na cestu domů. (bohužel jsem nemohl vyfotit sebe, tak aspoň ostatní)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0mkQ6516TFZEeZMkvbwXyF6qLHNdt5QJspEzA7UBgvDnK11AM0hkEtex8EN9FpU6xs1rbl8VMPcxXYm2qnhmToiswmSdgs-5lywWjdEbEZRHy8UHzcAmxtJOVA3Zvymj6KsGUymFkxbI/s1600/DSC_0820.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0mkQ6516TFZEeZMkvbwXyF6qLHNdt5QJspEzA7UBgvDnK11AM0hkEtex8EN9FpU6xs1rbl8VMPcxXYm2qnhmToiswmSdgs-5lywWjdEbEZRHy8UHzcAmxtJOVA3Zvymj6KsGUymFkxbI/s320/DSC_0820.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio_Qk6FdkBBfhGt0MfQ_E1PaYGYux0N7fZtTBr-7kx_xWuDL-602Uev2JgKUlOj39voY6XuuDzug3_a3k8xjwCaCcejQ_PKCDiRhLr4deJplVG4WD0x89T05YJlqSmy7dblmhyphenhyphenvM7E6kw/s1600/DSC_0821.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio_Qk6FdkBBfhGt0MfQ_E1PaYGYux0N7fZtTBr-7kx_xWuDL-602Uev2JgKUlOj39voY6XuuDzug3_a3k8xjwCaCcejQ_PKCDiRhLr4deJplVG4WD0x89T05YJlqSmy7dblmhyphenhyphenvM7E6kw/s320/DSC_0821.JPG" width="213" /></a></div>
<br />
Cesta domů byla bez problému. Jediný problém byl, že všichni tvrdili něco o medvědech a tak jsme i na silnici měli v kalhotách :D (silnice šla okolo lesa). A po cestě zpět jsme potkali, do třetice všeho dobrého, našelo známého Itaróa, který byl v té chvíli už trošku slušně přiopilý.<br />
Nakonec jsme však úspěšně dorazili na kolej a já tu teď sedím a píši tento příšpěvek.<br />
<br />
Co mi tento večer dal? Hmmm.....určitě mi znovu připomněl, jak moc se ještě musím učit a zlepšovat, ve všech oblastech. Nicméně, pokud odhlédnu od toho, že jsem si připadal chvilema jako zvířátko ze zoo nebo Alenka v říši divů, tak to bylo skvělé. Jídlo bylo vynikající - tako (chobotnice), nakládaný daikon, lilek a okurky a sašimi z tuňáka; stejně tak i saké - vynikající místní saké, jak studené, tak teplé. Kromě pocitu plného žaludku, pěkné procházky a prvních návštěv japonské hospody, svatyně a podobně, jsem si všímal jedné věci. Nikdy nepřestanu obdivovat, jak dokážou být Japonci přátelští, nápomocní, chápaví a hlavně slušní. Kdybych takto šel v Česku, tak mě možná dost lidí pošle někam. Ta slušnost mě asi přestane udivovat časem, ale pro první týden si to ještě smím nechat.<br />
<br />
Super večer to byl, jen mi bylo líto Will, protože japonsky vůbec neumí, ale to se časem poddá :D <br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-56745372393323956142012-08-29T19:37:00.000-07:002012-11-05T01:16:51.651-08:00První den v JaponskuZdravím všechny a posílám pozdravvy z Japonska. Už se nějaký třetí den snažím dokopat k tomu napsat své první dojmy z Japonska hned po příjezdu, ale nějak to prostě nejde. Takže nejspíš shrnu jen pár věcí, které mě zaujaly.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
První věc, která mě na letišti dostala (kromě extrémně dlouhé fronty na imigračním) bylo obrovské teplo a vlhkost venku. Když člověk vyleze z klimatizovaného prostoru, je to vážně obrovský šok. Ale dá se na to zvyknout :D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuwhIH7eHWA_IB3aUlEcNzSWWjyJ-WLf9jfwz9rGBy_1jdUzntCWODVrroDhyjfde_NsAOaJeo83gCqDWthcCyqXdi7jvJOEndl8MTE2Zyekz8YSOQiZPjuMN_himiWgaJhYycDwQGb6A/s1600/DSC_0509.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuwhIH7eHWA_IB3aUlEcNzSWWjyJ-WLf9jfwz9rGBy_1jdUzntCWODVrroDhyjfde_NsAOaJeo83gCqDWthcCyqXdi7jvJOEndl8MTE2Zyekz8YSOQiZPjuMN_himiWgaJhYycDwQGb6A/s320/DSC_0509.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHieE33A3PKYdNN-OD1bNC8zPYCEpsA9JT6YmIIRKkLIU2C1-uhGe5NX8qQt1Kn78QKGsRAhcylYqcaK6Qkeqhmt2ETnE0rO_RtmduF_CH4Thbes78PB4pVjA_QO6KcDZiq1qyjmquEDs/s1600/DSC_0504.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHieE33A3PKYdNN-OD1bNC8zPYCEpsA9JT6YmIIRKkLIU2C1-uhGe5NX8qQt1Kn78QKGsRAhcylYqcaK6Qkeqhmt2ETnE0rO_RtmduF_CH4Thbes78PB4pVjA_QO6KcDZiq1qyjmquEDs/s320/DSC_0504.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
V Tokyu jsem popravdě strávil dohromady asi 10 hodin, ale i tak to stálo za to. Docela pěkné, jen mega přelidněné. Jediné mé postřehy jsou z parku ve čtvrti Čijoda a z pár podniů v okolí Tokyo Station.<br />
Park byl nádherný, pěkné upravený, a hlavně je tu obecně velmi čisto. Pro mě jako pro Brňáka trochu nezvyk, ale I like it.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2zj7UEGX5kRALiEZOaVBR4lArRBbfAs3FyBt7R8o8Rtxke5efRc7-H72tDLcCccZtjBgxXNi_7p8UWYA2S7zaRm2-KfiDZ_WpjyBLReR011HRT5LOHvXsiupyrRQeq112H-EGi2y21kM/s1600/DSC_0516.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2zj7UEGX5kRALiEZOaVBR4lArRBbfAs3FyBt7R8o8Rtxke5efRc7-H72tDLcCccZtjBgxXNi_7p8UWYA2S7zaRm2-KfiDZ_WpjyBLReR011HRT5LOHvXsiupyrRQeq112H-EGi2y21kM/s320/DSC_0516.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL8qrwNrBn3-2lzTiiqOUO5D9RzDf7jp4JG52M4mudBsCC667GTc5bkCZjUQ46tBMYY9pQ1v-vsGoGrAp4FyDzRsTKmkekHzT2vC6reDd2OOATCi8_JOfHDj_XccuF_QHv_naC0nXMyzY/s1600/DSC_0533.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL8qrwNrBn3-2lzTiiqOUO5D9RzDf7jp4JG52M4mudBsCC667GTc5bkCZjUQ46tBMYY9pQ1v-vsGoGrAp4FyDzRsTKmkekHzT2vC6reDd2OOATCi8_JOfHDj_XccuF_QHv_naC0nXMyzY/s320/DSC_0533.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo9JEn2KPCI_xvEE6skSvRpGE1P7tdfre4GZPcSYFat2dN9TKCudYbSKgJozLpHCZfUgHGtQ0Nh08TkVzT2vtVjFUK2cNrlO875yah3D_HZVlELF0Jea0GfmxlbQ8pjbfg3gw20ArUASk/s1600/DSC_0554.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo9JEn2KPCI_xvEE6skSvRpGE1P7tdfre4GZPcSYFat2dN9TKCudYbSKgJozLpHCZfUgHGtQ0Nh08TkVzT2vtVjFUK2cNrlO875yah3D_HZVlELF0Jea0GfmxlbQ8pjbfg3gw20ArUASk/s320/DSC_0554.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSrZPeIou9hASHAs9aAoh1hGzjg7Mumu326vd2d7_gIx2daspJld666pMTFxL7A15oywZtW4Vj0NyBVV_DT-yB56zz86jMCxoTHf9wprtdAcSJdjBtyro3mnLaP0mz3d1CIXbIR7afld8/s1600/DSC_0567.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSrZPeIou9hASHAs9aAoh1hGzjg7Mumu326vd2d7_gIx2daspJld666pMTFxL7A15oywZtW4Vj0NyBVV_DT-yB56zz86jMCxoTHf9wprtdAcSJdjBtyro3mnLaP0mz3d1CIXbIR7afld8/s320/DSC_0567.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Věc, která mě první den fascinovala bylo jídlo - vynikající. Mohl bych ho jíst snad pořád. V Tokyu jsem zkoušel jen ramen a karé, ale vynikající. A jako správný Čech taky pivo. Popravdě to není žádný zázrak, ale pít se dá. Jen se ceny pohybují v úplně jiné cenové rovině, což je dost škoda. Jediný důvod, proč jsem si pivo mohl dovolit byl, že během "Happy Hours" stálo asi 180 jenů.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf7bNvBrx_UERa_I3AwEsgCzaLVQ6J28LMQXFYVipOfUX8YtxCRmE_jEt3wtaKwxRF_ccl6W09Si6Bmg0g6qD9po_P3RLASLsRrXlvn88kWLErsGtkrE8pHC9surPOLAUgdIivplalljo/s1600/DSC_0590.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="177" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf7bNvBrx_UERa_I3AwEsgCzaLVQ6J28LMQXFYVipOfUX8YtxCRmE_jEt3wtaKwxRF_ccl6W09Si6Bmg0g6qD9po_P3RLASLsRrXlvn88kWLErsGtkrE8pHC9surPOLAUgdIivplalljo/s320/DSC_0590.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0xfGmVRPDdj4bAlyDstzXDn5lwg-g-qD368Vvm3T9kWIndhmtb3qK_d8R_6uKFpxPuEo_rQqQjwsyQTPK8nRceeYWBxh1VWGPZGX-c2xJSVNMs4zXIXmjyGJtCrYzpwvMQjqYrYp_dwY/s1600/DSC_0598.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0xfGmVRPDdj4bAlyDstzXDn5lwg-g-qD368Vvm3T9kWIndhmtb3qK_d8R_6uKFpxPuEo_rQqQjwsyQTPK8nRceeYWBxh1VWGPZGX-c2xJSVNMs4zXIXmjyGJtCrYzpwvMQjqYrYp_dwY/s320/DSC_0598.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Jediný problém, na který jsem narazil, byla velikost Tokyo Station. Čekal jsem to velké, ale ne tolik. Navíc když člověk táhne kufr a už ho chce konečně odložit do úschovny, kterou nemůže najít, tak to není moc příjemné.<br />
<br />
Poslední věc, která se mi líbila, byl noční autobus. Skvělá věc za dobrou cenu. Ale byl jsem překvapený, jak rozdílné je to od našich autobusů. Ve Student Agency např. na cestě do Anglie sedíte v obyč buse, tady byl autobus klimatizovaný (samozřejmost), plný závěsů na okna, aby dovnitř nešlo ani trošku světla (ani od řidiče). Nevýhoda byla snad pouze velikost - pro Japonce - málo místa na nohy, pořád jsem se mlátil do hlavy o něco atd. <br />
<br />
Shrnutí prvního dne je pozitivní :)<br />
Budou následovat reporty z prvního týdne na AIU (alias Akita Internationl University) ;)<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3193367265799541958.post-28687832161947003672012-08-23T15:22:00.000-07:002012-11-05T01:16:51.642-08:00Vítejte!! aneb pokus o blogZdravím vás všechny a vítám vás na svém blogu. Jelikož jste se dostali až sem, tak je pravděpodobnost, že mě znáte. A tudíž také tušíte o účelu mé cesty.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Po pár žádostech jsem se nakonec dostal do Japonska - Země vycházejícího slunce- a chtěl bych se s vámi podělit o své zážitky, postřehy nebo nějaké užitečné know-how. A kromě toho, aby jste si taky udělali obrázek o Japonsku, kultuře a nebo, v případě mladších japanistů, vám to pomohlo s výběrem školy v případě odjezdu.<br />
<br />
Jedna vedlejší funkce bude taky jakási ventilace pocitů a názorů....bez Čechů je to tu trochu nuda, plus se nedá moc pít....zatím :D<br />
<br />
Zatím momentálně nevím přesně, co zde budu psát, ale myslím, že se v brzké době můžete těšit na nějaký příspěvek :)<br />
<br />Petrhttp://www.blogger.com/profile/03537367869904902479noreply@blogger.com0